Až po smrti ✔

6.kapitola

Nikdy jsem nevěřila, že nám může život změnit jedno malé rozhodnutí. Rozhodla jsme se dát svoji veškerou důvěru Klausovi a řekla jsem mu moje tajemství, že jsem nezemřela. Je to už jeden týden a já se cítím nádherně, moje tajemství skutečně chrání jako to nejcennější co má. Několikrát mě  vzal na nějaký výlet, aby mi ukázal krásy jeho města. Tyto okamžiky jsem měla moc ráda, protože jsem se cítila jako kdybych nikdy nemusela dělat, že jsem mrtvá. Avšak něco mě tu děsilo, to jak jsme se políbili byla chyba a řekla jsem mu to hned potom polibku. Slíbil mi, že mi nebude motat hlavu, protože ví jaké to pro mě těžké a já jsem mu za to byla ohromně vděčná. 

Zrovna byl Klaus sám doma a ještě spal, rozhodla jsem se postarat o Hope a udělat jim snídani. Hayley a Elijah se šli totiž projít a vrátí se až večer, Rebekah je bůhví kde, ale nějak mi to bylo jedno upřímně. Měla se vrátit až zítra. Když jsem měla hotovou snídani, tak jsem to vzala do rukou a došla do ložnice, kde ještě spal Klaus. Lehce jsem se pousmála a položila jsem mu na noční stolek snídani a nechala tam vzkaz.

Spal jsi tak roztomile, nechala jsem tě spát. O Hope jsem se postarala a rozhodla jsem se jít trošku projít po městě. Jsem si jistá, že se vrátím nejpozději do tří hodiny.

S pozdravem Caroline 

Jemně jsem se ušklíbla, moc dobře jsem věděla, že ho naštvu tím, že tam napíšu, že vypadá roztomile. Odhodila jsem mu vlasy z obličeje a upíří rychlostí jsem vyběhla ven, potřebovala jsem se projít.

*** 

Pohled Klause 

Ráno jsem se probudil a hned jsem na svém nočním stolku uviděl snídani a vzkaz od Caroline. Musel jsem se nad tím zasmát, protože to že jsem spal roztomile napsala určitě naschvál, protože mě to štve. Udělalo mi to však ohromnou radost. Postarala se o moji malou Hope a ještě mi udělala dobrou snídani. 

*** 

Zrovna jsme si hrál s Hope, když jsem uslyšel kroky. Myslel jsem si, že je to Caroline, ale nebyla to ona. Do mého pokoje vešla Camille. ,,Camille, co tady děláš?" zašeptal jsem zmateně a rozhodl jsem se Hope vrátit do její postýlky. 

,,Přišla jsem tě pouze pozdravit, slyšela jsem, že jsi tu dneska sám, tak jsem si řekla, že bys tu nechtěl být sám" pousmála se a sedla si do křesla kousek ode mě. Dřív by mi to udělalo ohromnou radost, ale dneska ne. Dnešek měl být zase jenom můj a Caroline. Camille do našeho společného programu nepatřila.

Přikývl se. ,,Nenaštvi se, prosím, ale potřeboval bych si jít něco zařídit asi za hodinku, takže-" nervózně jsem si zajel rukou do vlasů a čekal jsem na její reakci, ale ta došla velice brzo.

,,Takže mám přijít někdy jindy?" zeptala se tiše a já jsem přikývl. ,,Tak dobře, uvidíme se někdy jindy, Klausi."

,,Zatím, Camille" pousmál jsem se.

Hned co odešla Camille, tak ze dveří vyšla moje sladká Caroline, teda ještě není moje, ale jsem si jistý, že jednou bude. ,,Chvilku jsem si myslela, že se budu muset jít ještě znovu projít" ušklíbla se.

,,Nenechal bych ji tu. Okamžiky s tebou jsem pro mě ohromně důležité" zašeptal jsem upřímně a zadíval jsem se ji upřeně do očí.

,,Tohle mi prosím nedělej, Klausi. Pleteš mě" zašeptala najednou tiše. 

Povzdechl jsem si. ,,Nechci ti motat tvoji hlavu, lásko. Takže co chceš dneska dělat?" nadzvedl jsem zvědavě obočí.

,,Nechám to jenom na tobě" pousmála se a já jsem tomu stále nemohl uvěřit. Je živá a je tady se mnou. Došel jsem k ní a pevně jsem ji obejmul, ale to jsem neměl dělat, protože se potom ve dveřích objevil nečekaný host.