Až po smrti ✔

4.kapitola

Dneska je to přesně jeden měsíc co jsem zemřela. Každý den jsem sledovala Klause a poznávala jsem ho. Miloval svoji dceru. Byla to pro něho jeho malá princezna, jeho anděl a jeho útěcha. Za tu celou dobu jsem se mu neukázala, protože jsem chtěla zjistit pár věcí. Věděla jsem, že něco cítí k jedné dívce, která se jmenuje Camille. Přijde mi to jako milá holka a jsem si jistá, že dokáže vyléčit jeho bolavé srdce.

Zhluboka jsem se nadechla. Zrovna malovat nějaký obraz. Opět. Byla to noční krajina a byla tam louka, na které byla smečka vlků. Byl skutečně nádherný. ,,Ten obraz se ti skutečně povedl, Klausi" zašeptala jsem tiše.

On se na mě šokovaně otočil a promnul si obličej. ,,Tohle mám z alkoholu? Jenomže já alkohol už tak týden neviděl" zamumlal zmateně a já jsem se tomu zasmála.

,,Chtěla jsem tě vidět a říct ti, že jsi úžasný otec. Tvůj vztah s Hope je skutečně roztomilý" ušklíbla jsem se na něho, protože jsem moc dobře věděla, že nemá rád, když někdo říká, že jeho vztah s Hope je roztomilý. 

Avšak taky se tomu zasmál. ,,Občas se cítím, jako bys nikdy neumřela, když se mi tu ukazuješ" zamumlal tiše.

,,Taky že jsem neumřela, Klausi. Jsem živá" zašeptala jsem tiše.

,,Kéžby by to byla pravda, lásko. Tak moc bych si to přál" zašeptal tiše a v jeho hlase jsem slyšela jasnou bolest. Tak moc mě to bolelo, že všem takto ubližuji. 

Já jsem si povzdechla a došla jsem k němu. Jemně jsem ho chytila za ruku. ,,Kdybych byla skutečně mrtvá, tak bych tohle nemohla udělat" druhou rukou jsem ukázala na svoji ruku, která ho držela.

,,Já vím, že jsi mrtvá, lásko. Tohle jsou jenom halucinace" zašeptal tiše a já jsem si znovu povzdechla. Nic dalšího jsem však neřekla, protože jsem zmizela a on se potom zmateně rozhlížel po pokoji. 

*** 

Zhluboka jsem se nadechla. Vrátila jsem se do Mystic Falls, od moji smrti si to dává Elena neuvěřitelně moc za vinu a já jsem se rozhodla si s ní promluvit. Zrovna byla sama, takže to byla moje jediná šance.

,,Ahoj, Eleno," pomalu jsem došla k ní, ona se na mě vyděšeně podívala. ,,Nemusíš se bát. Vlastně jsem se ti přišla omluvit a rozloučit se. Vím, že si tohle všechno dáváš za vinu" zašeptala jsem tiše.

,,Zemřela jsi kvůli moji ochraně, Caroline. Strašně moc mě to mrzí" zašeptala zlomeně Elena.

,,Díky tobě jsem našla klid, jsem s lidmi které miluji a dávám na vás pozor," zalhala jsem. ,,Nic z toho není tvoje vina. Můžou za to čarodějky. Tohle všechno bylo moje rozhodnutí a doufám, že mi to jednoho dne odpustíte všichni."

,,Chybíš mi strašně moc" zašeptala tiše a utřela si slzy.

,,I vy mně chybíte, ale jednou se znovu potkáme. Slibuji" zašeptala jsem tiše a zmizela jsem. I já jsem si rychle utřela slzy. 

Musím odejít a nechat svoje přátelé dál žít, občas navštívím Klause a promluvím si s ním, ale svoje přátelé nechám v tom, že jsem našla klid a jsem na lepším místě. Tohle je to nejlepší co pro ně můžu momentálně udělat.