Až po smrti ✔

9.kapitola

Pohled Caroline 

Seděla jsem na lavičce v New Orleans a plakala jsem. Skutečně jsem ho opustila. Je to teprve druhý den a mě to ničí. Nedokázala jsem odejít. Sledovala jsme stále dveře od sídla, kde je Klaus a doufala jsem, že ho uvidím. Vím, že je tam Hayley, Elijah a Rebekah. Doufala jsem, že ho podpoří a pomůžou mu. Přála jsem si, aby byl šťastný, protože mě to totálně zničilo. Nemůžu se však vrátit. Cami mi nepřijde jako mrcha, ale bojím se, že zná moje největší tajemství. 

Najednou můj pohled upoutala postava, který rychlým a naštvaným krokem vyšla ven. Vypadal, že veškerý smutek je pryč a teď je tu jenom naštvaný Klaus. Nevím proč mě to napadlo, ale rozhodla jsem se ho sledovat. Tohle město jsem díky němu znala a proto mi došlo kam šel. Vypadalo to jako kdyby šel za Cami. Doufala jsem, že se pletu. Je hned několik možností proč by tam mohl být a nevím co se mi líbí míň. Bohužel jsem nemohla dovnitř, protože mě nikdo nepozval, tak jsem si sedla před její dveře a čekala jsem, co uslyším. Slyšela jsem jejich hlasy.

,,Co tady děláš, Klausi?" Cami zněla šokovaně. Ona měla z Klause strach? 

Slyšela jsem, jak se Klaus zasmál. ,,Přišel jsem si s tebou promluvit," začal tiše. ,,Caroline je pryč. Odešla. Opustila mě a já jsem si něco uvědomil."

Co si zatraceně uvědomil? ,,Co jsi si uvědomil?" jakoby mi Cami četla myšlenky, z jejího hlasu jsem slyšela zvědavost. ,,Než cokoliv řekneš, tak bych se chtěla omluvit. To co jsem udělala nebylo správné a já to vím. Můžeš Caroline říct, že její tajemství je u mě v bezpečí."

Ze srdce mi spadl ohromný kámen. Uklidnilo mě to, i když mi to Klaus nikdy neřekne. Už se nikdy nikomu neukážu a svůj nesmrtelný život prožiju takto. Sama. Vážně jsem o takový život stála? Samozřejmě, že nestála. Avšak pro svoje přátelé bych udělala cokoliv. 

,,Chci nám dát šanci, Camille. Nevím jestli to bude fungovat, ale proč to nezkusit?" ozval se najednou Klaus a myslím, že se mi v ten moment srdce zlomilo na tisíc malých kousků. 

On ji chce dát šanci? Že si dělá prosím srandu? 

Slyšela jsem zalapání po dechu. To byla určitě Cami. Potom jsem však slyšela něco, co jsem nikdy nechtěla slyšet. Políbili se. ,,Dám tomu šanci, Klausi," zašeptala tiše Cami a potom jsem zaslechla, jak se spokojeně zasmála a znovu ho políbila. ,,Jsem jenom tvoje."

Utřela jsem si slzy, které mi tekly proudem z očí a upíří rychlostí jsem odešla. Namířila jsem si to přímo ke Klausovi domů. Hned když jsem tam vešla, tak jsem uviděla Hayley, která drží v náruči malou Hope. Nemám Hayley ráda, ale zdálo se, že je to skutečně  dobrá matka, která svoje dítě miluje z celého svého srdce. Hned vedle ní stál Elijah, který se mračil a přemýšlel. Dokonce tam byla i Rebekah, která chodila sem a tam. Co se to tu děje?

,,Tak jaký máme plán?" zašeptala najednou Hayley a svůj zrak přesunula na Elijahu, který si povzdechl. ,,Klause nemůžeme nechat v takovém stavu. Mohlo by to znamenat něco hodně špatného."

,,Zničila ho smrt Caroline. Truchlí, i když se mi zdál v pohodě" zašeptala tiše Rebekah a já jsem se na ni upřeně podívala. To mu tak moc ublížil můj odchod? To jsem nikdy nechtěla. Ano, bylo to sobecká. Neměla jsem ho opustit. Mohla jsem udělat, co ho napadlo, pouze opět něco hrát. Cami by si myslela, že jsem odešla a Elena by byla v bezpečí. To jsem však nemohla udělat. Záleží mi na něm a to skutečně hodně, ale kdybych tu zůstala, tak by nám to jenom ubližovalo a to já nechci, nechci aby Klaus trpěl. Nezaslouží si trpět kvůli mně. 

Navždy odejdu od Klause. Jednou začne šíleně moc milovat Cami a na mě navždy zapomene. Snad mi to odpustí. Upíří rychlostí jsem vběhla ještě do jeho pokoje a pod polštář jsem mu dala poslední dopis. Tohle je náš konec.

Drahý Klausi, 

ani netušíš jak moc mě bolí psát tento dopis, protože vím, že jsem ti ublížila a to si v životě neodpustím. Přeji si, abys byl šťastný, abys znovu našel svoje štěstí a dokázal se usmívat. Pro svoji rodinu, pro Hope, pro někoho kdo se ti dostane do srdce. Bylo ode mě sobecké odejít a já to vím. Doufám, že mi to jedno dne odpustíš, protože to je to jediné co si přeji. Tvoje odpuštění. Vím, že ho nedostanu dneska, ani za rok, ale jednou možná ano. Rozhodla jsem se odejít někam hodně daleko, kde budu v bezpečí, kde bude osud Eleny v bezpečí. Prosím nenech se pohltit temnotou, protože v tobě je velké světlo.

Skutečně mi na tobě záleží, i když to tak teď nevypadá.

S láskou a přáním všeho dobrého, Caroline.