14. část

934 44 3
                                    

Svatba se začala pomalu připravovat.
Každý den chodil kolem pokoje a poslouchal její vzlyky.
Bylo mu jí líto, ale miloval jí.
Ona ho nesnášela ale stejně v ní byl kousek citu že ho má ráda.
Nemohla odejít, protože když odešla jakoby ji chyběl kus v srdci.

Daniel:

Každý den jsem slyšel jak brečí.
Trhalo mi to srdce.
Bál jsem se že ji Nikolas obrátí proti mě i když mě už teď nenávidí.

Někdo otevřel dveře a my o vlku a vlka za dveřma.
Nikolas.
,,Čau bratře kde je Bella"
,,Vypadni odsud nechci tě tady"
,,Ty možná ne ale Elisabeth mě potřebuje"
Zuřil jsem
,,Niku"
Stála na schodech a dívala se na něj a rozběhla se k němu a skočila mu kolem krku.
To mi vyrazilo dech.
Už mě nechce. Nenávidí mě. Miluje Nikolase.
Odešel jsem do kanceláře kde jsem si sedl a rozbrečel se. Nikdy nebrečím.
Miluju tě Bell.

Xoxo.

!Nikdy!Kde žijí příběhy. Začni objevovat