!Nikdy!

20. část

ELISABETH:

Už je to týden co jsem zavřená v nějakým úkrytu. Je to tu zařízené jako v normálním domě. Prostě kuchyň, ložnice a koupelna.

Nikolas se úplně vypařil, to on mě sem dostal tak by se mohl aspoň ukázat.

Štve mě že nemůžu vědět co se děje tam nahoře.

Nejradši bych svoje rozhodnutí vrátila. Bolí mě strašně duše z toho že tu se mnou není můj druh. Byla jsem blbá když jsem ho opustila.

Myslela jsem si že když uteču tak budu běhat po lese a ne zavřená tady.

DANIEL:

,,Ví už někdo něco?"
,,Jakoby se po ní slehla zem. Všechno jsme obešli ale žádnej pach jsme nezachytily"
Kde jsi? Povzdech jsem si a šel to sám prozkoumat do lesa.
Cítil jsem ji ale nemohl jsem poznat kde byla, protože pach někdo pečlivě zakryl.

Nejvíc doufám že se vrátí sama, protože vím že teď trpí. Musí ji všechno bolet jako sklo co se jí zasekne do kůže a když trpí ona tak trpím i já.

Po Nikolasovi se slehla zem. Bůh ví jestli náhodou neodešla s ním.

ELISABETH:

Už to prostě nemůžu vydržet, všechno mě bolí musím hned ven.

Vzala jsem kolo a otočila ho na pravou stranu. Dveře cvakly a otevřely.

Nahlédla jsem ven a však ven.
To co mě zarazilo bylo že kousek ode mne stál Daniel. Vypadal sklesle, určitě mu bylo blbě tak jako mě.
Rozešla jsem se potichu k němu. Jenže se mi to nepovedlo.
,,Křap" větvička praskla pod mýma nohama.

Jeho pohled spočinul tedy na mě. Celej se rozzářil a běžel mě obejmout.

,,Celou dobu jsi tady" brečel štěstím.
,,Udělala jsem blbost prosím neubližuj mi" koukal se na mě jako na blázna.
,, Proč bych tě měl trestat Bell, jen mi prosím slib že už neutečeš" viděla jsem slzy v jeho očích.
,,Slibuju"

UŽ POMALU FINIŠUJEME. TOHLE NEBUDE URČITĚ JEDINEJ PŘÍBĚH KTEREJ NAPÍŠU.
MÁM TOTIŽ V PLÁNU PSÁT DÁL.

XOXO.