!Nikdy!

3. čast

Vzbudila jsem se v nějakém pokoji, který byl celý černý a já ležela na posteli u prostřed pokoje.
Začala jsem rychle dýchat.
,,Pomoc" zakřičela jsem a začala bouchat do dveří. Samozřejmě, že jsem zkoušela otevřít dveře, ale byli zamčené.
Šla jsem se kouknout do další místnosti kde byla koupelna ,,super čekala jsem třeba cestu pryč, ale tak asi neee no".
Slyšela jsem bouchnutí dveří a mě se začali potit ruce. Strnula jsem na místě a byla si jistá že mu dojde kde jsem díky mému hlasitému dýchání.
Jak jsem řekla došel až do koupelny a koukal se do mých vystrašených oči
,,Bojíš se mě". ,,Vím že se mě bojíš"
Odmlčel se ,,ale ty jsi moje družka takže ti neublížím" když to řekl moje srdce se jako kdyby zastavilo a já vykulila oči. Chtěla jsem ho obejít ale chytil mi zápěstí a přitáhl si mě k sobě
,,Takže víš co to znamená".  ,, To tedy nevim a byla bych ráda kdyby jste mě pustil" pustil mi zápěstí a já se rozešla ke dveřím které byli odemčené. Vyběhla jsem z pokoje a ocitla se na dlouhé chodbě s mnoho dveřmi a já už věděla že ty na konci jsou cesta ven.(ty dveře byli skleněné).
Rozběhla jsem se ke dveřím, ale byli zamčené nahrnuly se mi slzy do očí ,,ty jsi si myslela že bych tě jen tak nechal utéct".
,,Pusťte mě odsud"
,,Ne"
,,Jak ne. To je únos"
,,Není to únos když mi podle bohyně patříš"
Viděla jsem otevřené velké okno a rozběhla se k němu. Vyskočila jsem z okna a běžela lesem. Běžel za mnou tak jsem musela přidat.
On aspoň věděl kam běží, ale já to vůbec nevěděla neznala jsem to tu.
Po chvíli běhání jsem si začala vzpomínat kde jsem protože už jsem tady dřív byla.
Běžela jsem dál a byla skoro na konci lesa.
Když v tom jsem slyšela zavrčení přede mnou ani jsem si nevšimla že mě přeskočil. ,,Do hajzlu"
,,Nemluv sprostě" řekl.
,,Nech mě prosím jít"
,,Nikdy"
Najednou jsem nevěděla co dělat tak jsem se přeměnila do lidské podoby sedla jsem si a opřela se o strom a já začala začala brečet.
On se taky přeměnil a rozešel se ke mě. Klek si a utřel mi slzy z tváří ,,neplakej".
Ale já začala ještě víc brečet.
,,Jsem ještě malá je mi teprve 16" řekla jsem mezi vzlyky.
,, To nevadí"
Cítila jsem jehlu na stehnu a pak už si jenom pamatuju jak mě bral do náruče a nesl někam neznámo.
.
.
.
.
.

Zase jsem se probrala na té posteli ale tentokrát tam se mnou ležel můj únosce. Trhla jsem sebou a to ho vzbudilo. ,,Už jsi vzhůru princezno"
Sedla jsem si na postel ,, jak dlouho tu ještě budu. Moji rodiče budou mít strach"
,, Napsal jsem jim že odjíždíš z města se svým klukem který se o tebe postará".
Když tohle řekl udělalo se mi špatně.
,,Jenom když mě příjmeš budu tvůj druh a ty budeš moje družka" ,,ale to já nikdy neudělám jak jsem řekla jsem ještě malá je mi 16".
Oči se mu začali měnit na vlčí a já se začala bát.
,,To se ještě uvidí"
Odešel naštvaný z pokoje a nezapomněl bouchnout dveřmi.

Zakručelo mi v břiše a já zkusila jestli jsou otevřené dveře. Byly. Šla jsem po chodbě a všimla si schodů dolů.
Tam stál neznámý je divný že ještě nevím jeho jméno. Otočil se na mě a usmál se. Proč se směje když byl před chvílí naštvaný? Jako halooo je on snad psychopat.
Podal mi snídani. Byli to palačinky.
Mňam.
Sedla jsem si naproti neznámého
,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se já mu nechtěla říct svoje jméno tak jsem něco prostě řekla ,,Claudine" ,,ale notak proč mi lžeš když stejně víš že bych si to tvoje jméno zjistil".
,,Vím že se jmenuješ Elisabeth Evensnová"
,,Já se jmenuju Daniel"
Já ho ale dál ignorovala to ho asi naštvalo a bouchnul do stolu tak že jsem naskočila. Položila jsem palačinky a chtěla odejít. ,,Dnes si tě označím"
,, Nikdy nedovolím ti to"
Odešla jsem zpátky do pokoje a chtěla se převléct do něčeho pohodlného, ale já tu neměla žádné věci. Otevřela jsem skříň a překvapilo mě že tu bylo moje oblečení a ani moje spodní prádlo.
,,Drzoun" oblékla jsem si legíny a povolené tričko a krátkým rukávem.
A začala jsem vymýšlet plán útěku.

JESTLI SE VÁM TENTO PŘÍBĚH LIBÍ TAK PROSÍM DEJTE HVĚZDIČKU.

XOXO.