5. Část

3.7K 105 2
                                    


Ema

   „...v klidu usínám, na chvíli umírám já držím tvou ruku, i když dávno si pryč," pokračoval Dominik ve své nové písničce. Vypadal tak úžasně, když vyslovoval jednotlivá slova a při tom koukal na mě. Cítila jsem zase to chvění v podbříšku jako minule. Naivně jsem doufala, že zpívá o mně. Ale proč? Proč by měl? Určitě má bokem nějakou další, kterou chce ohromit.
 „Kááááámo! Tak to je pecka!" vykřikl Jakub.
 „Fakt? Hej ještě to není hotové, jak říkám, napadlo mě to včera, ale má to potenciál."
Včera? To jako po tom našem rozhovoru? Ne ne, to je hloupost. Nic si nesmím nalhávat.
 „Decky ti udělá nějaký beat a podle mě to bude top!" odpověděl Jakub.
 „Tak dík."
Váhala jsem, jestli za ním přijít. Co bych mu řekla? Co by řekl on? Nechtěla jsem vypadat trapně a už vůbec ne mu vyčítat, že včera odešel v tom nejlepším. Samozřejmě, že jsem byla naštvaná, ale ani nevím z jakého důvodu. Mám přece Kryštofa, měla bych se vzpamatovat a Dominika si vůbec nepřipouštět k tělu, ale ta vzájemná chemie se prostě nedá přehlédnout. Musím na něj pořád myslet.
 „Kam jste včera zmizli?" zeptal se mě potichu Jakub.
Zarazila jsem se nad tím. Jak o tom sakra ví? „Jen jsme si povídali trochu dál od toho hluku. Pak si pro něj přišla nějaká holka, tak hned odešel."
 „Doufám, že budeš rozumná."
 „Jak to myslíš?"
 „Znám ho dlouho. Ojede všechno, co vrhá stín a kdyby ojel i tebe, panebože, jen to vyslovím a chce se mi zvracet, musel bych ho zabít."
 „Nebudeme se ani jednomu motat do života. Já se tě taky neptám na to, kde si včera byl!"
 „Mysli na Kryštofa."
 „Proboha, proč šílíš? Nic s ním nemám a mít nechci! Nerada bych něco chytla!"
Zasmál se. „Výborně."
   Když Jakub odešel do společenské místnosti, kam se chodili najíst, odešli s ním i všichni ostatní kromě Dominika.
 „Ty nemáš hlad?" zeptala jsem se ho a sedla si k němu na koženou pohovku. Naproti nás byl pult s různými tlačítky a mikrofon. Věděla jsem, že se tím ovládá zvuk v nahrávací místnosti za sklem, ale neměla jsem absolutní tušení, jak se s tím dělá a potají jsem obdivovala všechny, co s tím umí.
 „Ne, není mi dobře," odpověděl duchem nepřítomný Dominik a civěl do svého telefonu.
 „Ok," řekla jsem se stejným nezájmem a zvedala se k odchodu.
Dominik se zarazil a vyskočil z pohovky. „Kam chceš jít?"
Pokrčila jsem rameny. „Nevím. Asi kamkoliv, kde mi bude někdo věnovat alespoň špetku pozorosti, když se budu takhle hloupě snažit o konverzaci."
Sedl si zase zpátky a vložil hlavu do dlaní. Potichu zaklel a pak se na mě podíval. „O čem chceš mluvit?"
 „O čemkoliv!" okřikla jsem ho.
Najednou se usmál a přejel si mě pohledem. „Jsi sexy, když se zlobíš."
Asi to takhle vážně zkouší na všechny. Včera na sto procent prožil vášnivou noc s onou černovláskou a teď tady flirtuje se mnou.
 „Byla takhle sexy i ta černovláska ze včerejška? Vypadala taky dost nasraně."
Přišel ke mně, popadl mě za boky a přitáhl si mě blíž k sobě. Cítila jsem jeho vypracované břišáky, jeho nádhernou vůni, kvůli které mi bradavky tvrdly tak, že si toho musel všimnout.
 „Jsi sexy, i když mluvíš sprostě."
Byla jsem o několik hlav menší než on. „Hm."
 „Ale ale, žárlíš?"
 „Ne!" křikla jsem naštvaně a začala se červenat.
 „Nemusíme si nic nalhávat."
A dost! „A ty žárlíš při představě, že mě včera můj kluk pořádně ošukal?"
Zlostně se zamračil a popadl mě za krk. Mačkal silně, ale zároveň tak, aby to nebolelo a nezůstaly mi otisky. Kalhotky úplně mokré. Žíly na jeho rukou byly čím dál viditelnější.
 „Přestaň mě provokovat!"
 „Nebo co?" Vymanila jsem se z jeho sevření, ale ani jsem se nenadála a držel mě znova.
 „Nebo ti ukážu něco, co ti ten tvůj Kryštof ještě nikdy neukázal!"
Při představě, co by se mnou dokázal udělat, se mi podomila kolena. Štěstí, že mě stále držel pod krkem. Cítila jsem se jako jeho kurva. Splnila bych mu všechno oč by žádal.
 „Ta písnička je o mně?" zeptala jsem se a změnila tím téma, protože by stačilo ještě pár vteřin a klečela bych u něj s pérem v puse.
Povolil stisk a přesunul ruku na mou tvář. Byla teplá a tak obrovská, že jsem při ní necítila žádný strach nebo obavy.
 „Při pomyšlení na tebe mi to nějak naskočilo v hlavě. Líbí se ti?"
Přikývla jsem.
   „....Okay, nemám nic proti," uslyšela jsem náhle Jakuba za dveřmi.
Rychle jsme od sebe odskočili.
 „Už půjdu, mám sraz s Kryštofem," řekla jsem mu, políbila ho na líčko a se zamáváním na ostatní odešla ze studia. Cítila jsem obrovský stud. Nechápu, co jsem to zase málem udělala a že jsem málem dovolila, aby se to stalo. Tohle musí skončit.  

Konec lží (Fan Fikce - Nik Tendo)Kde žijí příběhy. Začni objevovat