Konec lží (Fan Fikce - Nik Tendo)

8. Část

Dominik

   Ležel jsem vedle ní a nechápal, co se během jedné hodiny semlelo. Tiskl jsem se k ní a konečně si užil její vanilkovou vůni z blízky.
  „Nezlobíš se na mě?" zeptala se něžně až trochu ustrašeně.
Políbil jsem ji do vlasů a znova nasál vůni. „Kvůli čemu bych měl?"
  „Že jsem nechtěla sex."
  „Jasně že ne. Co blázníš?"
  „Myslela jsem, že mě chceš jen na jednu noc, ale asi jsem dostala legit check, že?" řekla a zasmála se.
  „Ne, tys dostala mě a mé srdce. Myslím to s tebou naprosto vážně."
Posadila se a chytla mě za ruku. Dlaně měla teplé a jemné.
  „Chci zjistit, co to mezi námi je. Ale v prví řadě to musím vyřešit s Kryštofem. Není to k němu fér. Poslala jsem ho domů, jako kdyby to ani nebyl můj kluk. Musí se teď cítit hrozně."
Nechtěl jsem se o něm bavit, ale nemůžu se chovat jako zmrd. Tahle situace k němu opravdu není férová, ale stejně cítím malé vítězství kvůli toho, že je Ema moje.
  „Počkám na tebe až si to vyřešíš, ale je jasné, co mezi námi je."
  „Já vím, cítila jsem to od prvního dne, jen jsem si to nechtěla připustit."
  „Já taky ne, snažil jsem se odolat už kvůli Jakuba, ale nešlo to." Odolával jsem nejen kvůli němu, ale hlavně kvůli tajemství, které před ním skrývám už několik let. Od teď ho musím skrývat ještě před Emou. Kdybych ji to řekl, nikdy mi neodpustí a nejspíš by byl konec celého Milion+.
  „Fakt si chtěl s tou holkou spát? U Jakuba?"
Sedl jsem si k ní, abych ji měl blíž. „Jasně že ne. Věděl jsem, že přijdeš."
  „Blbečku!" křikla a mrskla po mně polštář. Nenechal jsem si to líbit a jemně jí to oplatil. Chvíli jsme pokračovali v polštářové bitvě a pak jsem odhodil svůj i její polštář a povalil ji na záda. Lehl jsem si na ni a rukou ji držel za tvář.
  „Jsi nádherná, víš to?"
Začala červenat a stydlivě uhýbala pohledem. „Jsi zvyklý na jiné," řekla sklesle.
  „Myslíš na holky se špatně prodlouženými vlasy?"
Na chvíli se usmála, ale poté hned zesmutněla. „Myslím kozaté, zmalované...."
  „Kurvy," doplnil jsem ji.
  „Tak škaredě jsem to říct nechtěla, ale vlastně jo, kurvy. Já nejsem jen na jednu nebo dvě noci. Já chci plnohodnotný vztah. Lásku, toleranci, věrnost."
  „Já ti rozumím. Vztah jsem neměl, nevím, jak to chodí, ale chci tě dělat šťastnou. Slibuju, že se budu snažit."
  „A já slibuju, že na tebe nebudu tlačit."
Jsem rád, že na to jdeme pomalu. I s tím sexem. Nechci nic posrat, protože takovou holku člověk potká jen jednou za život a musí si jí udržet.
   „Proč vlastně bydlíš s Jakubem?"
  „On ti nic neříkal?"
  „Jen se zmínil, že kvůli mámě, ale víc to nerozebíral."
  „Máma začala pít, když se stalo to, co se stalo. Určitě víš na co narážím, tak to nebudu rozebírat."
  „Jasně, chápu." Sevřelo se mi hrdlo.
  „Nejdřív jsme to tolerovali, ale pak to bylo horší a horší. Peníze jsme neměli, protože mámu vyhodili, takže nás živil jen Jakub, ale bylo to strašně málo a pak si splnil sen a začal dělat hudbu a díky tomu jsme se vyhrabali z absolutního dna. Jakub se odstěhoval a posílal nám peníze a mně ještě zvlášť na školu. Jen díky němu jsem mohla studovat. Jenže s mámou to bylo čím dál těžší a veškeré Jakubovy peníze padly za alkohol. Neměla jsem co jíst, neměla jsem co na sebe a největší zlom přišel, když máma jednoho dne odešla a až za týden ji přivezla policie. Jakub okamžitě přijel, zařídil mámě léčebnu a mě si vzal k sobě. A teď když pracuju a mám takový luxus, že nemusím dávat ani korunu na nájem, snažím se si něco našetřit, abych si mohla najít něco vlastního."
Zíral jsem na ni s otevřenou pusou. Takové věci mi Jakub nesvěřil. Říkáme si většinou všechno, ale o rodinných věcech se špatně mluví. Cítím k němu obrovský respekt za to, jak to nakonec vyřešil.
  „Moc mě to mrzí. Ani jsem neměl tušení, čím jste si museli projít." Bylo mi příšerně. Popravdě jsem nevěděl, co v tu chvíli dělat nebo co dál říct. Chtěl jsem jí to všechno vyklopit, ale nešlo to. Všechno bych zničil.
    Usnuli jsme propleteni jeden v druhém. Čekala mě noční můra jako každou noc. Krev, křik, světla a nesnesitelné hučení v uších.
S křikem jsem se probudil. Otřel jsem si pot z čela a nechal slzy volně stékat po tvářích.
  „Jsi ok?"
Úplně jsem zapomněl, kde jsem a že ji mám vedle sebe. „Jo, promiň, tohle se mi občas stává."
  „Můžu ti nějak pomoct?"
  „Jsi úžasná, ale tohle si musím v sobě vyřešit sám."