Konec lží (Fan Fikce - Nik Tendo)

14. Část

Ema

*O měsíc později*

     Kluci dokončili svá alba a chystali se na turné po celé republice. Většinu času jsem byla doma sama. Dominik mi nabízel, abych jezdila s ním, že nám všechno zařídí, ale nemohla jsem si vzít tak dlouhé volno v práci. Sester je málo, nemocných hodně. Byla jsem z toho smutná a často mě přepadaly představy, že mě někde na turné podvede, protože se neudrží na uzdě, ale mé chmury vždy zahnala kolegyně z práce, která byla nejen skvělá kolegyně, ale taky skvělá přítelkyně.
  „Miluje tě, nemá důvod tě podvádět," řekla Monika nad sklenicí vína u mě v pokoji.
Upila jsem ze své sklenice a odpověděla: „Asi máš pravdu, ale když jsme teď nějakou dobu od sebe, je to těžké a často k tomuhle sklouznu."
  „A co Kryštof? Dal vám pokoj?"
„Od toho incidentu jsem ho neviděla. Nepsal, nevolal, jakoby se vypařil."
Monika přikývla a pila dál. „To je dobře."
  „A co ty? Někdo na obzoru?"
Mávla rukou a převrátila oči v sloup. „Ále, jak si mám někoho najít. Pořád v práci, když mám volno tak jsem unavená. Doma na mě čeká jen kočka. Ale mohla bys mě s nějakým seznámit. Ani by mi nevadilo, že je třeba z Milion+," řekla a mrkla na mě.
  „Hmm, to by se dalo zařídit. Až bude vhodná příležitost, seznámím tě s Hasanem. Mohl by se ti líbit."
  „Super, budu se těšit."
     Tenhle holčičí večer se mi fakt líbil. Objednaly jsme si pizzu, vykradly Jakubovu spíž s čokoládou a pustily si nejlepší holčičí filmy. Začaly jsme s filmem Přes noc třicítkou, pokračovaly s Protivný sprostý holky a nakonec si pobrečely u Zápisník jedné lásky.
  „Bože, myslíš, že se kvůli nám bude takhle trápit nějaký chlap?" zafňukala Monika.
  „Kvůli mně už se trápil Kryštof, ale u Dominika nevím, vyřešil by to šlapkama přesně jako Noe, ale asi by se nijak hlouběji netrápil," řekla jsem a jelikož jsem byla lehce opilá, zasmála jsem se, i když to k smíchu moc nebylo.
  „Já myslím, že by brečel," řekla vážně Monika.
Chvíli bylo ticho a najednou jsme obě vyprskly neskutečným smíchem kvůli její vážnosti. Víno nám vlezlo asi pořádně do hlavy. Ze záchvatu nás vytrhlo zvonění telefonu.
  „Prosím?" řekla jsem ještě celá zadýchaná.
  „To jsem já."
  „Ježiš, ahoj lásko," odvětila jsem a stále zrychleně dýchala a zadržovala smích.
  „Ty jsi pila?" zeptal se Dominik. Šlo z hlasu poznat, že se mu chce strašně smát.
  „Jenom trošku. Máme holčičí večírek."
  „Ahooooooj," zakřičela do telefonu Monika.
  „Taky zdravím, chtěl jsem se tě zeptat, jestli by sis nemohla vzít příští víkend volno."
  „No asi by to šlo, ale nic neslibuju. Proč?"
  „Přijel bych pro tebe a vzal tě do Ostravy. Hrajeme tam na jednom hradě, myslel jsem, že bys byla ráda," řekl skoro prosebně.
  „No jasně a mohla by jet i Monča? Chci jí seznámit s Pepou."
  „Cože, kdo je Pepa?" řekla zmateně Monika.
  „No ten Hasan přece."
  „Jasně, takže nám zařídím dvojlůžko a zdá se že Hasanovi radši taky," řekl se smíchem Dominik.
  „Budeme se těšit."
  „Já taky, užijte si večer a miluju tě."
  „Miluju tě."