Loki [CZ FF]

Kapitola 35, Reflektivita zrcadel rezonátoru

Tony Stark byl následující noc ve své podzemní dílně.

Pepper mu často říkala, že tam tráví až příliš mnoho času, ale on zase tvrdil, že čím víc tím líp, protože jeho vynálezy pomáhají světu.

Já jsem se rozhodl zdržet hlasování. A přesto, když jsem scházel schody k jeho soukromému ráji, nemohl jsem si pomoc. Jarvis mi toho spoustu řekl o tom, co Tony dělá – že je Iron Man a vynálezce, ale i podnikatel a mecenáš – a mně přišlo úžasné, že mu jeho práce a rodinné bohatství otevřelo cestu k superhrdinskému životu. A že toho využil k dobré věci.

Sešel jsem až dolů a od Tonyho dílny mě dělila pouze skleněná stěna se zamykacím panelem.

„Jarve? Mohl bys prosím?"

„Jistě," odpověděl a na obrazovce se objevil zelený symbol odemknutého zámku. „Ale musím tě varovat. Tony má své vlastní metody, jak se soustředit."

Naivně jsem pokrčil rameny a část skleněné stěny se odsunula. Okamžitě na mě zaútočilo spoustu vjemů, jako třeba odér motorového oleje, benzínu, spálené gumy a dalších více či méně odporných pachů, které svou intenzitou jakoby soutěžily o pozornost. Byla to ovšem marná snaha, protože jasným vítězem byl ohlušující hluk, který sice nepronikl průhlednou izolační stěnou, ale teď atakoval moje ušní bubínky.

„Co se to tady sakra děje?!"

Nečekal jsem na odpověď, protože mi bylo jasné, že mi Jarvis určitě neodpoví, když ani já neslyším sám sebe. Pro jakous takous ochranu jsem si dlaněmi zakryl uši a pohledem vyhledal Tonyho. Stál ke mně zády a rukama před sebou dělal složitá gesta.

Na zdejší poměry velmi potichu, až skoro neslyšně, jsem se připlížil za Tonym. Čím déle jsem si na ten hluk zvykal hluk, tím jasněji jsem začal rozpoznávat nepravidelné údery a... Zpěv? Jo, byl to zpěv.

Zastavil jsem se těsně za vynálezcem, který už zřejmě přišel o sluch definitivně, protože i hluchému by ta písnička přišla moc nahlas, a zakřičel: „OKAMŽITĚ TO ZTUM!"

Tony sebou překvapeně trhl, ale splnil rozkaz, až už bylo konečně slyšel vlastního slova. Hudba zůstala hrát v pozadí.

„Co tady hledá Jeho královské Veličenstvo?" zatrylkoval.

„Přišel jsem se podívat, co děláš, smrtelníku."

Tony zamával šroubovákem, který držel v pravé ruce. „S tím smrtelníkem pozor, na to jsme my lidé hákliví."

„Jak je libo." Zavrtěl jsem hlavou. „Nemůžu uvěřit, že jsi nic neřekl. To tě nenapadlo zmínit, že jsem... že nejsem člověk?"

„Upřímně? Já si nebyl jistý."

„Přestaň mi lhát."

„Já nelžu." Tony se naoko uraženě otočil zpátky k hologramu. „Věděl jsem, že nejseš člověk ale emzák, jenže nic víc. Moc jsme toho předtím spolu nepokecali, víš?"

„Jo, Thor mi něco naznačil."

„Co přesně?"

Zdálo se mi to, nebo znejistěl? 

„To je vlastně důvod, proč jsem tady," řekl jsem. Od samého začátku mě znervózňovalo, že všichni okolo ví něco, co já ne, a brzo mi došlo, že to něco byla nějaká velmi nepříjemná událost z minulosti. Čím více se tomu všichni vyhýbali, tím dál víc jsem se snažil sám sebe přesvědčit, že to nechci vědět. „Vlastně jsem ti přišel poděkovat. Thor říkal, že nebýt tebe, mohl jsem dopadnout mnohem hůř."