Loki [CZ FF]

Kapitola 41, Válka

Tony Stark věděl od samého počátku, že to špatně dopadne. Už poté, co se na scéně objevil ten emzák, bylo mu jasné, že ačkoliv se zatím jakž takž dařilo, odteď půjde všechno z kopce.

Když se na Zemi poprvé objevil někdo z vesmíru, byla z toho rvačka o jedno městečko v Novém Mexiku, a když on sám se setkal s někým z vesmíru, byla tu bitva o New York. Jeden by si z toho mohl odvodit, že to co přijde bude přinejmenším válka o planetu.

Bohužel to tak zatím vypadalo. Jakmile ten rudovlasej kluk zmínil žezlo, Tonymu došla trpělivost a vzal ho po hlavě dřív, než si to stačil pořádně promyslet. Byl to reflex, který se později ukázal jako chyba. Dokud si myslel, že je se mnou sám, kluk mluvil a nepřemýšlel, jenže jakmile se do toho vložili Avengers, najednou to nešlo.

Vlastně to bylo docela zvláštní. Thor tvrdil, že mě ten kluk nemůže znát dlouho, protože není Ásgarďan a ani ho můj bratr nikdy neviděl se mnou na Ásgardu mluvit. Musel mě poznat někdy v těch dvou letech, kdy jsem získal armádu a Thor mě pokládal za mrtvého. Jenže kdy přesně? Zná mě celé ty dva roky, nebo jen pár dnů? A kdo to vlastně je? Můj spojenec? Kamarád? Nebo... ? Choval se tak nenuceně, přirozeně, když mě objímal a jak byl zdrcený při zjištění, že si ho nepamatuju. Určitě stál na mojí straně, ale co všechno jsem pro něj znamenal? Odpověď byla nasnadě – hodně vzhledem k tomu, jak byl nadšený při svém zjištění, že by ta ztráta paměti nemusela být trvalá.

Tony na to měl jiný názor. Když se mu konečně podařilo Furymu dokázat, že by ze mě mohl být Zemi prospěšný Avenger, udělal tu hloupou chybu. No dobře, měl zákaz brát mě z Toweru, ale nějak by to ukecal – přece jenom to byla jeho chyba a ne moje. Jenže teď? Pokud se mi vážně vrátí vzpomínky, všechny nás to vrhne zase na začátek. Někam mezi New York a justici toho kosmickýho stromu. A s tím klukem po boku, mohl bych dokončit, co jsem začal?

Tyhle myšlenky se Tonymu honily hlavou, když mě s Brucem ponechaly vlastnímu rozhovoru a s Clintem, Stevem a Thorem se pustili do výslechu, který měl konečně přinést nějaké užitečné informace.

×

„Tak hele, uděláme si jasno," spustil Clint hned, jakmile byli z doslechu. „My NECHCEME, aby se mu vrátily vzpomínky, rozumíš? Takže nic nezkoušej!"

„Cože? Ale proč?"

„On se ještě ptá! No proč asi?"

„Loki se tu objevil jenom jednou, tak hádej!"

„Aha." Uchechtl se a věnoval všem úsměv, Thorovi až příliš známý díky své skryté zprávě já vím něco, co vy ne. „Vy jste na to fakt skočili?"

Clint si odfrkl.

„Na co jsme měli skočit?" zeptal se Steve opatrně.

„Na tu věc s dobýváním Midgardu." Thor si všiml, že používá jména planet Devíti světů jako rozený Ásgarďan. Jako já. „Skutečně si myslíte, že kdyby vás chtěl Loki ovládnout, nedokázal by to? Se dvěma Kameny nekonečna? Vždyť to je k smíchu!"

„Jaký kame – moment. Co se nám tím snažíš říct?"

„Ve skutečnosti jsme nikdy nechtěli ovládnout Midgard."

My? Takže ty v tom jedeš s ním! všiml si Tony, ale jakmile si to stihl pomyslet, v hlavě mu explodoval plný význam té věty. Býval by i něco řekl - Co to kurva meleš? - jenže všechny jeho myšlenky se zastavily a odmítly se kamkoli pohnout.

Nedávalo to smysl. Tony od toho rozhovoru nečekal nic určitého - leda tak něčím vyplnit tu prázdnou mezeru dvou let - a dostal obhajobu? Existovalo vůbec něco, čím by se hrůzy New Yorku daly obhájit? Očividně ano - stačilo to celé jen popřít!