Loki [CZ FF]

Kapitola 24, Pravda

„Co to děláš?“ Už jsem to nemohl vydržet. Bezmála deset minut jsem Tonyho tiše pozoroval, ale pak už mi v hlavě hučelo tak moc, že jsem prostě potřeboval některé otázky zodpovědět. Alespoň jednu.

„Největší chybu svého života,“ odpověděl mi a vzhlédl od práce. Bezstarostný úsměv kontrastoval s jeho slovy jako měsíční záře na noční obloze.

Nadechl jsem se, abych něco řekl. Už nevím, co to mělo být, ale jistě by ze mě nevyšlo nic duchaplného. Na výmluvnost nebyla nálada.

Tony si přiložil prst ke rtům, čímž mě zarazil, a dál se věnoval práci.

Místo toho, abych se dál topil ve svých myšlenkách, pozoroval jsem Tonyho počínání. Když mě sem přivedl, okamžitě se vrhl k jednomu ze stolů a jedním prudkým pohybem z něj shodil všechny věci, kterých bylo všude kolem požehnaně. Byli jsme v dílně, to mi bylo jasné, a všechny kovové součástky, polosestavené přístroje a plány toho byly jasným důkazem. Kam až jsem dohlédl, nebyla žádná prázdná plocha – židle i stoly se prohýbaly pod váhou svého břemena – a přesto bych to nenazval nepořádkem. Panoval tu jakýsi nepopsatelný řád, který neměl žádná pravidla, a přesto to byl. Věděl jsem, že i když bych se Tonyho zeptal na tu sebemenší matičku, bez váhání by mi ji podal.

Chtít po něm něco takového by mě ani nenapadlo, zvláště ne teď. Ihned po tom, co si „uklidil“ pracovní plochu, položil na stůl malý kroužek a začal na něm pracovat. Nechal J.A.R.V.I.S.e, aby ho proskenoval, a vytvořil si holografickou kopii, díky níž se mohl podívat dovnitř, aniž by viditelně narušil povrch. S pečlivostí skutečného mistra dělal věci, o kterých jsem neměl tušení, ale o nichž jsem si udělal jakýsi obrázek. Podle toho, jak přecházel z jedné části do druhé, jsem soudil, že hledá něco konkrétního, a když přitom druhou rukou něco ťukal do displeje, napadlo mě, jestli ho náhodou neupravuje, ale s jistotou jsem to nemohl tvrdit. Jak blízko jsem byl, jsem se dozvěděl za velmi nepříjemných podmínek, ale to bych předbíhal, proto se teď vrátím zas zpátky, do dílny.

Navzdory mé malé dedukci mě trápila dlouhá chvíle. Přistihl jsem se, že si mezi prsty pohrávám se šroubovákem, když Tony vítězoslavně zvolal: „Hotovo!“

Šroubovák jsem okamžitě pustil a otočil se za ním. „Bylo to těžší, než jsem si myslel. Pitomí špióni!“ kroutil hlavou a ukázal mi kroužek. Byl to náramek! „Ale proti mně neměli šanci,“ dodal spokojeně.

Několika dlouhými kroky jsem se k němu přiblížil. Pokud jste si tipovali, že to byl právě ten náramek, který Fury Tonymu dal, uhodli jste.

„Nechápu, o čem to mluvíš,“ přiznal jsem.

„Jarve, mohl bys objednat láhev whisky?“

„Láhev čeho?“

„Ale ničeho. To je smluvené heslo, aby J.A.R.V.I.S. neukládál záznamy. Chci ti říct něco, s čím by S.H.I.E.L.D. nesouhlasil.“

„S.H.I.E.L.D.? Štít? Co to zase je, Avengere?“ ušklíbl jsem se.

„Ale nic,“ protáhl. „Nějaká zkratka. Je to ultra-mega-moc tajná organizace, kterou vede ten pirát, který tu byl dopoledne. Tajná organizace ber s rezervou, já sám je před časem naboural, takže vím o všem, co dělají. Ne že bych je sledoval, spíš jenom kontroluju, jestli nesledují oni mě.“ Podle toho, jak se usmíval, jsem usoudil, že se tím nemůže chlubit lidem na potkání. „Teď se mi to zrovna hodí. Fury souhlasil s tím, že tu můžeš být, pouze pokud budeš nosit tenhle náramek. Tvrdil, že je v něm jenom GPS-ka, abys nemohl utéct, ale kecal. Je v něm i mikrofon, kamera a podle mě by mohl dávat i elektrické rány. Hajzlové, fakt.“

„Jo,“ souhlasil jsem, trochu v šoku. Elektrické rány, znělo mi v hlavě pořád dokola.

„Nemusíš mít strach, s Jarvem jsme jim to zatrhli, ale úzce s nimi spolupracuje Natasha a Clint.“ Přikývl jsem. Podle toho, jak se oslovovali, jsem už vypozoroval, kdo je kdo. „Takže musíš dělat, jako že to nevíš. Před všemi Avengery.“

„A Bruce?“

„Bruce? Ehm...“ Tony se zarazil. „Tomu jsem to ještě neřekl.“

„Moment, takže to nikdo neví? Ty ses rozhodl sám? Měl jsem za to, že jste tým.“

„Nejsme žádný tým, jenom máme stejný cíl. Chceme chránit Zemi a všechny lidi na ní, ale ani tím si už nejsem jistý.“ Na koho teď narážel, jsem nevěděl. O čí věrnosti pochybuje? „Dali jsme se dohromady dost narychlo a upřímně se obávám, že hezky brzo zase skončíme.“

Jeho jednoznačný názor mě skutečně překvapil, ale bylo stále tu bylo něco, co mě trápilo víc. „Ale jak to celé souvisí se mnou?“

„No právě! Víš, my se moc neznáme. Sotva jsme na tebe narazili, zase jsi zmizel. Odešel si se svým bratrem a–“

„COŽE?!“

„Co?“

„Já mám rodinu?“ Zatím jsem nad tím nepřemýšlel, vlastně mě vůbec nenapadlo si takovou otázku položit. Co jsem to za člověka?

„Jo, máš. Už tvýho bráchu hledáme. To bude shledání roku... Ale jde o to, že ses tu najednou objevil... uhm, někde, kde jsme tě rozhodně nečekali. A S.H.I.E.L.D. zpanikařil, tak jsme pro tebe vyrazili a přivezli tě. Neměl bys tu vůbec být, tak sháníme bráchu, aby nám to vysvětlil. A pak se uvidí. Třeba si tě vezme s sebou.“ Tony se z neznámého důvodu rozhodl nezasvětit mě do jeho mimozemského původu. Podle mě chtěl vidět, jak jsem v šoku. A že jsem skutečně byl! Ale o tom až někdy příště...

Tonyho myšlenky se teď toulaly. Přemýšlel, jak to bude dál. Vezme mě Thor pryč? Pokud byla Brucova teorie správná, na Ásgard jsem nemohl, ale ve vesmíru přece musí být nějaká planeta, kde bych mohl být, ne? Tony se modlil, aby tou jedinou planetou nebyla Země.