Loki [CZ FF]

Kapitola 31, Neškodné vzpomínky

Tony chtěl po Clintovi skočit, ale Avengeři nezaváhali ani okamžik a sahali po svých zbraních.

Rychle jsem zhodnotil situaci - jestli dojde k rvačce, pro mě a Tonyho to nedopadne dobře. Ne, že bych nevěřil v jeho oblek, ale Clintovy šípy a Stevův štít jsou taky dost dobré argumenty. Zatímco já bych skončil někde zavřený, což by se S.H.I.E.L.D.u moc líbilo, kdoví jaké problémy by měl Tony.

Abych zabránil rvačce, pro dobro nás všech jsem Tonymu nastavil nohu, takže sebou pouze neškodně praštil o zem. Asi mi za to nikdy nepoděkuje, ale já to v dané chvíli považoval za správné.

„Jak se vůbec opovažuješ něco takového říct?!"

Jenže nebezpečí ještě zdaleka nebylo zažehnáno. Tony, rozzuřený do nepříčetna, se sbíral ze země a stačil jediný příkaz Jarvisovi, aby začalo peklo. Neváhal jsem ani minutu.

„Tony." Uvědomoval jsem si, že jsem mohl zůstat opodál a dát tomu volný průběh, nebo dokonce zmizet k sobě na patro – pochybuji, že by si toho někdo všiml – ale když už jsem se stal tím poradcem Avengers, rozhodl jsem se postarat o to, aby se mezi sebou nevymlátili. „Není důvod se rozčilovat."

Ale Tony neviděl, neslyšel a vážně pochybuji, že vůbec přemýšlel. Zastoupil jsem mu cestu s tajným přáním, že by ho snad o hlavu větší překážka mohla zastrašit.

„Jdi mi z cesty, Loki."

Ha ha, jsem tak naivní, pomyslel jsem si, ale než jsem se stačil sám sobě pořádně vysmát, Tony přestal šlehat vražedným pohledem po všem živém a podíval se do očí i mně.

Můj šestý smysl se ozval. Brnění prstů byl čím dál silnější a neuvěřitelnou rychlostí mi pumpovalo do žil adrenalin. Snažilo se mi snad říct, ať zaútočím? Ať zaútočím dřív než on? Nesmysl, to by mi Tony nikdy neudělal. Nebo ano?

„Jen klid, vyřešíme to tak, aby nikdo nepřišel k úhoně." Stiskl jsem mu rameno a silou jsem ho zatlačil zpátky na gauč. Vypadal jako smyslů zbavený. Na tváři maska sériového vraha a v očích zuřivost divokého zvířete... No tak počkat.

V Tonyho očích bylo nebo, co tam rozhodně být nemělo. Popsal bych to jako tmavý stín v černé zornici, ale určitě vám neuniklo, jak ironicky to zní. Chtěl jsem si to ještě jednou pořádně prohlédnou, jenže v tu chvíli Tony mrkl a bylo to pryč. Spolu s tím zmizel i všechen vztek a agrese z jeho tváře. 

×

Dovolte mi na chvíli zastavit čas a vysvětlit vám význam tohoto okamžiku. 

Stal jsem se svědkem velmi zajímavého úkazu, který měl velmi logické vysvětlení založené na třech znacích – paranoia, zvýšená agrese a mlha v očích. Nikdy jsem nebyl tak slepý, abych si něčeho tak jasného nevšiml, ale zato jsem byl v tu chvíli tak bláhový a pošetilý, že pro mě bylo jednodušší přehlédnout než začít řešit.

Tony byl paranoidní, když obviňoval Avengery a viděl všude kolem sebe jen zradu a podvod, ale přeci jenom to nikdy nebyl týmový hráč a Mstitelé mu byli vždycky protivní. Na jednu stranu hledal sebemenší záminku ke konfliktu, ovšem na druhou stranu to byla jediná možnost jak vyštvat tým i S.H.I.E.L.D. z Toweru. A co se týče té mlhy, no, mohl jsem se splést, ne? Čím více času uplynulo, tím jsem si byl jistější, že to byl pouhopouhý omyl. Nějaká hra světel nebo tak něco.

Nechtěl jsem celou událost přejít, prostě jsem ji nechal na později.

Rozhodl jsem se dát Tonymu nějaký čas, aby se uklidnil, ale bohužel mě napadla pouze jediná možnost, jak mu tu chvilku dopřát. Musel jsem se sám chopit iniciativy.