Loki [CZ FF]

Kapitola 33, Naděje a jiné klamy

„Tak, to bychom měli." Jakmile za mnou zapadly dveře, Tony se otočil na podpatku a přímo na Thora. „Vysvětluj."

„A hned," přidala se Natasha. Celou dobu se držela spíš stranou jako by toho už měla dost a chtěla se zase vrátit do postele, ale nenechte se ošálit.

Když Jarvis zburcoval celý Tower, agentka byla na nohou jako první a okamžitě připravená do akce. Nevzbudila jí rána, kterou způsobil přistávající Thor, protože se úplně ztratila v hluku bouřky, ale tříštění skla už zaregistrovala. Na hlavním patře byla druhá, hned po Stevovi, a nikomu neuniklo, že i uprostřed noci vypadá stále stejně upraveně. Možná že vůbec nespala...?

Cestou stihla zkontrolovat telefon. Našla novou zprávu od Furyho o tom, že se Thor objevil v Londýně a setkal se s Jane Fosterovou. Díky agentům S.H.I.E.L.D.u se dozvěděl o mé přítomnosti a další informace z nich téměř vymlátil. Bez toho téměř.

Díky zuřící bouřce si myslela, že se teleportoval – použil, otevřel, přivolal nebo co se to s tím Bifrostem dělá – ale pro Thora nabitého adrenalinem by byl Bifrost moc pomalý. Vzal to po svých, no spíš to vzal vzdušnou čarou, a v New Yorku byl za chvilku.

Byl zmatený a šíleně naštvaný, ale hlavně hluchý na jakékoliv argumenty. Ignoroval marné snahy Steva i Tonyho, kteří se mu snažili vysvětlit situaci. „Počkej, nepozná tě," opakovali mu stále dokola se stejným efektem, jaký by měli s přednáškou z atomové fyziky, ale nemělo to cenu. Thor chtěl vidět svého bratra a chtěl to hned. Těžko říct, kde se stala chyba. Pokud se tedy nějaká chyba vůbec stala.

Tony mysliv, že když Thorovi vyhoví, pohnou se z mrtvého bodu zase o kus blíž k objasnění celé záhady, mě zavolal, ale očividně nepočítal s tím, co bude následovat. Situace se pro Thora stala už tak moc zmatenou, že úplně ztratil přehled. Nejdřív nemohl uvěřit, že jsem to já, a pak málem v šoku napadl Tonyho.

Natasha si nedělala iluze. Moc dobře si uvědomovala, že by měla proti Thorovi v boji tělo na tělo šanci asi takovou, jakou má plácačka na mouchy proti pteranodonovi. Steve na tom byl lépe, proto taky zasáhl jako první a přinutil Ásgarďana ke klidu násilím. Ale ani agenti nezaháleli – snažili se odvést Thorovu pozornost a rozptýlit ho dost dlouho na to, aby mě Tony stihl spěšně vyprovodit. Moc jsem jim to svým hlasitým protestem neulehčil, nakonec se to ale ukázalo prospěšným, protože Thor se přestal bránit a poslouchal. „Je pořád stejný," okomentoval to a přitom se smál jako člověk, ze kterého právě spadla všechna tíha světa.

Teď už byl zase zpátky při smyslech a začal přemýšlet, co se vlastně stalo.

„Neměl by tu být."

„To my víme taky," setřel ho Clint, který už toho měl tak akorát dost, a toužil si prostě sednout, zavřít oči a poslouchat dlouhý příběh o tom, jak se to všechno seběhlo. „Zbytek nám ale uniká."

„Nechápu to," Thor se snažil pochopit, co za hru to s ním vesmír rozehrál, ale čím usilovněji přemýšlel, tím silnější měl pocit, že hledá konec Möbiovy pásky. „Nic nedává smysl."

„Thore, prosím začni od začátku."

Thor vzdal veškeré snahy zapojit mozek. Tohle prostě nešlo pochopit s tím, co měl. Potřeboval víc informací.

„Můj bratr by tu neměl být," začal vyprávět, ale bohužel ze špatného konce.

„To my víme taky!" rozčílil se Clint, div že si ze šílenství nezačal rvát vlasy.

„Tak kde by měl být?" zeptal se Bruce, čímž trefil hřebíček přímo na hlavičku.

„No, to je právě ono," Thor zaváhal a znovu se otočil směrem, kterým jsem odešel. „Loki by neměl být."