Loki [CZ FF]

Kapitola 36, Komplikace s Lover Boy

Krásné komentáře, hvězdičky i všechna ta přečtení mě tak neskutečně nakopla, že jsem se pustila do zatím nejodvážnější kapitoly. Trochu nostalgická, trochu oslavná, ale ze 100% věnovaná svým čtenářům.
Tak na co ještě čekáte? Nalaďte si Queeny, ať si můžem trsnout. 

„Ono to vyšlo," vydechl nevěřícně Tony a měl pravdu.

Průhledný bílý paprsek vyšel z nového vysokofrekvenčního laseru a skončil ve zdi naproti. Žádná exploze, žádný kouř. Žádná hromádka černého prachu.

Hrdinně jsem vypjal hrudník. „Pochyboval jsi snad?" zeptal jsem se stejnou samolibostí, jaká byla Tonymu vlastní.

„Samozřejmě!" Zvedl malý oválek ze stolu a odtancoval s ním k obleku Iron mana stojícího v rohu. „Sakra, Loki, jak jsi na to přišel?"

„Fyzikální pravidla jsou pravidla jako každá jiná," prohlásil jsem bez přemýšlení. „A všechno se řídí pravidly, takže když znáš pravidla, víš, jak všechno funguje."

„Hm, to má hloubku."

Zamyslel jsem se na tím, co jsem právě řekl. Přišlo mi to jako ta nejstarší pravda světa, ale prostě jsem nedokázal pochopit, jak jsem na to sakra přišel?

„Probíhá kalibrace," ozval se Jarvis z reproduktorů. „Kalibrace dokončena. Gratuluji, pane, jste první majitel vysokofrekvenčního laseru. Mám dát Váš nový vynález ihned patentovat?"

„Díky, Jarve, to budeš zlatíčko."

Zatímco montoval novou součástku ke svému nejnovějšímu modelu Iron mana, hodně mi toho o něm řekl. Jak funguje, co umí a vůbec všechno, co mu přišlo na mysl. Hned jsem poznal, že je na sebe hrdý, a přesto když mluvil o obloukovém reaktoru, jsem se nemohl zbavit pocitu, že ta pýcha je pocit hořkosladký.

„Budu muset přehodnotit svůj názor," řekl, když jsme skončili. „Nejsem tu jediný génius."

„Nepřeháněj," krotil jsem ho. „Nejsem génius. Potřeboval jsi prostě jiný úhel pohledu."

Tony si vyskočil na pracovní stůl a jedním pohybem ruky smetl nepořádek. I když seděl na stole, byl pořád o hlavu menší.

„Možná. Nebo jsi prostě hodně chytrej emzák."

Věnoval jsem mu úsměv. „Proti tomu se nedá protestovat."

„Jsem si jistej, že bys dokázal velký věci, kdybys dostal příležitost."

„No, jsem přece Avenger," namítl jsem a obešel stůl, který mi stál v cestě. To mi přijde jako dobrej začátek."

Tony seděl na stole a bedlivě mě pozoroval. Ve vzduchu klátil nohama a tvářil se zamyšleně.

„Co je?"

Až za ostudně dlouhou dobu mi došlo, že se nekouká na mě, ale za mě. Můj mozek se pak znovu předvedl v tom nejlepším světle a vysloužil si zlatou hvězdičku otázkou: Proč se tak culí na ten kávovar?

Zvedl jsem oči od kávovaru k velkému plakátu na zdi. Queen.

„Tak mě napadlo," Tony seskočil se stolu a začal ke mně přibližovat pomalými línými kroky, „jestli někdo naučil Jeho Veličenstvo tančit?"

„Já jsem, ehm, no..." Zcela instinktivně jsem začal couvat. „Nevím. Nezkoušel jsem to."

„Jarve, pusť tam něco pomalejšího," poručil si.