Dědička dvojí krve (HP, Poberti, FF, AU)

19.kapitola - Vrah a Nový domov

Nedělní snídani chtěly dívky vynechat, ale když uslyšely, jak jim všem krůčí v žaludcích, musely jít.

Meleiny opuchlé oči nevypadaly nejlépe a co si budeme, všechny dívky je měly, jako po špatném chirurgickém zákroku.

Ještě před vchodem do Síně, ji zastavila Andromeda, která na ni křičela už ze začátku chodby.

„Mel, kde jsi byla, co se stalo, mluv!" skoro jí vyrazila dech, jak ji popadla.

„Neprobereme to jinde? Nechci tady, přede všemi," podívala se do plné Síně a zpět na Andromedu. Rozhodly se jít na Astronomickou věž a díky Merlinovi, na cestě potkali Luciuse a Melea tak nemusela říkat příběh dvakrát. Co by to ale bylo za klidný den, kdyby nenarazili na Rowela, naštěstí si je neměl kam zařadit, až na to, že dva z nich byli Zmijozel a ona Havraspár.

Když se Melea a Rowel míjeli, hleděli si hluboko do očí a Melea se ihned zastavila v chůzi.

„Užil jsi si to?!" vykřikla na něho a čekala na jeho reakci. „Užil?!" zopakovala, když viděla, že žádná odezva nepřijde.

„Mel, co vyvádíš, nekřič," snažila se ji Andromeda utišit a Lucius sledoval Thorfinnův ohavný úšklebek.

„Netuším, o čem mluvíš, Meleo," jeho arogantní tón a styl, jakým vyslovil její jméno, jí ještě víc popíchl.

„Když si jí kus po kusu, celé tělo zevnitř, spálil a nenechal žádnou stopu," slzy, si opět našly svou cestu a udělaly cestičku po jejích tvářích. Jeho úsměv stále nemizel a jen kroutil hlavou.

„Jak jsem řekl, netuším, o čem to tu mluvíš. Když dovolíš, jdu na snídani, někteří z nás, mají hlad," otočil se a odcházel.

„Ještě že jsi zmizel dřív a nepozoroval, jak umírá. Stačila mi posledním dechem říct, jak moc zelené a plné zlosti a krutosti, byly dotyčné oči," pomalý krok a zaťaté zuby děsily Andromedu i a Luciuse a dokonce i na Thorfinnovi bylo vidět, že už není tak klidný, jak před pár sekundami byl. „Stihla říct, jak černé a plné prachu, byly jeho vlasy."

Teď už stála jen pár kroků od Rowela, když se otočil a bez jediné výtky odpověděl, „musel jsem si být jistý."

Dřív, než po něm Melea stačila skočit, ji Lucius zastavil a chytil kolem pasu a táhl na Astronomickou věž, kde jim musí říct, co to všechno, mělo znamenat. „Já tě zabiju. Zničím tě!" vykřikovala Melea ze schodů dolů, ale naštěstí jí nikdo neslyšel.

„Můžeš nám už laskavě říct, co se stalo? A co to dole mělo znamenat?!" ani si nezkoušeli sednout, stejně by se zase zvedli na nohy, aby to mohli všechno rozchodit.

„Byl to on, to on to udělal!" Melea stále neřekla to podstatné, co oba chtěli slyšet.

„Ale co, co udělal?!" zvýšil Lucius hlas a zároveň s ním zakřičela Melea.

„Zabil mou mámu, sakra!" slzy, které vstřebala, když měla zlost na Thorfinna, se opět vrátily. „On ji zabil," poslední slova řekla už v pláči a choulila se v malém klubíčku na posledním schodě.

„Za-zabil? Ale jak, kdy?" kladla otázky Andromeda a snažila se to pochopit. „Jak víš, že to byl on?" přiklekla si k ní Andromeda a chytla ji za ruce.

„Máma řekla, že měl čistě zelené oči, černé vlasy od popela, černý hábit a hůlku s žílami. Pamatuješ Luciusi? Jak na mě vytáhl v Loděnici hůlku? On má hůlku s žílami, byl to on, vím že to byl on," její oči plně bolesti, se snažily vyhledat pomoct v Luciusovích.