Dědička dvojí krve (HP, Poberti, FF, AU)

11.kapitola- NENÁVIST

Konec listopadu se rychle blížil a vztah mezi Meleou a Siriusem byl čím dál napjatější. Tak, jak řekla, udělala, a sama se pokoušela zjistit, o co šlo. Nedalo se říct, že ho sledovala na každém kroku, ale kdykoliv byla v jeho blízkosti, nespouštěla ho z očí. To samé platilo o Bellatrix, která však měla stále na očích svou sestru.

…

Do Havraspárského družstva se nakonec dostala Alia. Sice byla Melea lepší, rychlejší a uměla lépe chytat střely, ale Davis, který byl kapitánem týmu, se rozhodl pro blondýnku.

,To bylo vážně smutný', ,porazila tě mudlovská šmejdka' a podobné urážky slýchala neustále. Hlavně Lucius jimi nešetřil a snažil se ji co nejvíc ponížit. Melea s ním nestíhala držet krok, protože další týden se z urážejícího Luciuse stal přátelský, který se neustále vyptával, jak se má a jak se jí daří. Melea si toho už ani nevšímala. Prostě si řekla, že je narušenej, tak ho jen přehlížela. To ho bohužel ještě víc nakrklo, proto ji jednoho prosincového dne sledoval, dokud ji nezahnal až do sedmého patra. 

„Nech mě už konečně být, Luciusi!“ rozkřikla se na něho, ale zbytečně. Zase se jen hlasitě zasmál a dál šel za ní. „Nemáš nic lepšího na práci než mi otravovat život?“ stále se rozčilovala a procházela chodbou v sedmém patře.

„Věř nebo ne, tohle mě baví nejvíc,“ smál se dál a doháněl ji. Najednou si všiml, že ve stěně, kolem které Melea před pár sekundami prošla, se objevily dveře. „Co tohle je?!“ nechápavě vyštěkl a otočil se směrem ke dveřím. 

„Co? Došly ti urážky?“ usmála se, ale hned ji smích přešel, když uviděla, kam se Malfoy kouká. „Tohle já přece znám, tady už jsem byla,“ rozhlížela se okolo sebe. Ani si neuvědomila, že ji Lucius zahnal až sem. „Měli bychom jít, nelíbí se mi to,“ začala couvat, když si vzpomněla, co za těmi dveřmi viděla posledně. 

„Že by ses se bála? Prosím tě, co tam může být?“ začal se Malfoy smát a sáhnul na kliku. 

„Tak si tam jdi, já odcházím,“ rozhodla se a během několika sekund už zmizela Malfoyovi z dohledu. Ten si jen něco zamumlal a otevřel dveře. Ústa mu zůstala dokořán, když spatřil místnost, v níž se nacházely tři pohovky, několik malých oken, krb velikosti obra a vitríny, které byly plné sklenic, váz, mís a všeho možného. Místnost byla mnohem větší než Zmijozelská společenka. Zajímalo ho, co je tahle věž zač, jaký je její význam. Díval se po věcech, které v ní byly umístěny, ale nic ho nenapadlo. Jediná odpověď byla Melea. Zůstal tam ještě chvíli, ale potom už dostal hlad a byl čas oběda, na kterém zcela jistě bude i Melea. 

…

Sirius tiše seděl u stolu a jen se přehraboval v jídle. Oči mu visely na prostřední Blackové, která seděla u Zmijozelského stolu. Bella jej zpražila a Sirius uhnul pohledem, přičemž si vzpomněl na rozhovor, který vedli. ,Je to všechno tvoje vina. Říkáš jí o těch věcech, o nich, jak jsou úžasní' máchla rukou a obsáhla všechny Nebelvíry a mudlorozené kolem. ,Zamotal jsi jí hlavu a ona teď nedělá nic jiného, než se baví s těmi mudlovskými šmejdy. Doufám, že jsi spokojený. Dopadne stejně jako ty a ti tvoji budižkničemové' vyprskla poslední slova a naštvaně odešla. 

Jediná jeho výhoda byla, že s Bellou nemusel sdílet studentský společenský prostor. Kdežto Andromeda musela a bylo vidět, že je den ode dne unavenější a vyčerpanější. Bella jí dávala zabrat, hlavně když ji přistihla v kontaktu s nějakým mudlorozeným. Začala jí dělat naschvály. Rozhazovat knihy a oblečení po pokoji nebo schovávat důležité věci, kvůli čemuž potom dostávala školní tresty. Andromeda se snažila sestře a všem ostatním, kteří za tím vším stáli, co nejvíce vyhýbat. To ale nebylo vždy možné, jako třeba při hodinách. Tam si Zmijozelové nenechali ujít jedinou příležitost.