Dědička dvojí krve (HP, Poberti, FF, AU)

7.kapitola- PRÁZDNINY

Od Valentýna, kdy Melea dostala přáníčko od Luciuse, utekly téměř dva měsíce. Jediný den, kdy učitelé tolerovali výstřelky studentů, nedávali jim za to žádné tresty ani nestrhaváli body. Nebo aspoň ne za vtípky, které nebyly životu nebezpečné. 

Bohužel Bellatrix, její sestře a pár dalším studentům ze Zmijozelu včetně Luciuse, se jejich žertík trochu nepovedl. Místo toho, aby každého mudlovského studenta, který by kolem nich jenom prošel, postříkala zelená voda, je postříkala bahnitá voda, po které všichni dostali vyrážku. Někteří jedinci dostali zásah do obličeje. Nebýt lektvaru Madam Pomfreyové, všichni žáci by měli trvalé následky ztráty části zraku nebo sluchu. Podle toho, kam je voda zasáhla. 

Pětice Zmijozelů dostala školní trest a k tomu přišli o 50 bodů za každého, takže byli všichni naštvaní a hádali se, že za to nemohou, že se to nečekaně zvrtlo, že kdyby tu žádní mudlovští šmejdi nebyli, tak se to nestane. 

Melea naletěla Jamesovi a Siriusovi na vtípek, který jí vybouchl v ruce a z vlasů jí udělal hotové afro. Při nápravě jejích vlasů jí Sirius pověděl o Jamesovi, který si myslel, že když na Lily vyzkouší všelijaké vtípky, přiměje ji to mít ho ráda. Bohužel se spletl a spíše ji to ještě více utvrdilo v tom, že je to naprostý blbec. 

Jednou o půlnoci, když Melea opět nemohla usnout, se vydala na procházku. Tentokrát zamířila na pozemky. Zaujal ji strom, který měl divné větve. Větvemi hýbal do všech stran, skoro jakoby se bránil. Kdykoliv se Melea chtěla přiblížit, nedovolily jí to právě tyto větve. Posadila se raději o kousek dál na velký placatý kámen a pozorovala měsíc. 

Najednou se vedle ní objevil malý had. Chvíli si jen tak lezl, poté se zastavil u její nohy a nic nedělal. 

„Jestli mě chceš kousnout, tak na to hned zapomeň,“ pronesla. V zápěstí se sama pro sebe ušklíbla, když si uvědomila, jak hloupě to zní. Povídat si s hadem. 

Had ji pozoroval a vypadalo to, jak kdyby chtěl něco říct, ale něco ho vyplašilo. 

„Kouzelný úplněk, vskutku.“ 

Melea sebou polekaně trhla. Ihned se otočila a uviděla profesora Brumbála. 

„Mluvila jsi sama k sobě? Také občas trpím samomluvou,“ odtušil profesor a posadil se vedle dívky na kámen. 

„Pane profesore, já… já se omlouvám. Vím, že nemáme dovoleno chodit po večerce z kolejní věže,“ zahleděla se do svých dlaní a sevřela je vší silou. „Ale já nemohu spát, když je na nebi tak krásný, velký měsíc. Jak jste řekl, je to kouzelný úplněk,“ podívala se na Brumbála.

„Sám trpím nespavostí. Občas mám v hlavě plno věcí, a jen díky procházce při měsíci na ně dokážu najít odpovědi,“ usmál se profesor, posadil se na kámen vedle Melei a zahleděl se na bílou kouli na obloze. „Vypadá to, že vrba mlátička je dnes obzvláště rozčilená,“ dodal ve chvíli, kdy se strom ohnal po netopýrovi, který se snažil proletět jeho korunou. 

Ještě chvíli tam mlčky seděli, rozhlíželi se okolo sebe. „Myslím, že bychom už měli jít. Kdyby vás přistihl některý ředitel koleje, měla byste z toho veliké potíže,“ pronesl profesor a zvedl se na nohy. Melea vyskočila hned za ním. Po cestě do hradu se profesor vyptával na její rodiče, kteří oba studovali v Bradavické škole. 

Pod schody si popřáli dobrou noc a každý vyrazil svou cestou. 

Melei trvalo pět minut, než konečně došla do společenské místnosti. Před krbem na gauči viděla černou siluetu, ale díky Merlinovi to byla její spolubydlící, Daria.