Malá výpomoc? (Snamione ff)

5.

„Hermiono! Kdy jsi přijela? Netušil jsem, že tu budeš.“ přivítal ji hned střed zájmu. Ronald Weasley. Snad nejhloupější Weasley.

Severus nijak nechápal, jak si mohla Hermiona vybrat zrovna jeho. Pochopil by snad i Pottera, ale zrovna Ronald Weasley? To si měla zkusit nabrnknout Freda nebo George, s těma by byla aspoň zábava. Neptal se. Přišlo mu to neetické. Měl jasný úkol a ten taky splní.

„Co ten tady dělá?“ pošeptal směrem k Hermioně Ron, sotva Severus věděl do místnosti.

Hermiona s jemným úsměvem pokrčila rameny. Severus se s nikým nepozdravil, tudíž se vydal ihned ke stolu, kde se také usadil na jednu z mnoha židlí. Jelikož je Hermiona odvážná Nebelvírka, vydala se k němu a posadila se vedle něj, doprovázena šokovaným pohledem zrzavého chlapce. Nemohla přehlédnout vítězný úšklebek, který Severus poslal Ronovým směrem. A v duchu se tomu zasmála, jelikož nemohla lhát, ale Severus je překvapivě skvělý herec. Ten pohled byl tak opravdový až pochybovala, že ho předstíral. Když nad tím tak uvažuje, tak možná nepředstíral ani ten polibek u nich v pokoji.

„Jak ses tady těch pár dní měl?“ zeptala se po chvíli napjatého ticha, v němž se Severus očividně vyžíval, byť ještě neměl Ron z čeho ho podezírat.

„Fajn.“ odsekl a zprudka se nadechl, než pokračoval.
„Ale asi ne tak fajn, jako ty!“

„O čem to mluvíš, Rone?“ ozvala se nově příchozí. Ginevra. Hermiona se usmála a s povděkem se na ni podívala, když si sedla po Severusově druhém boku.
„Dobrý večer, profesore.“

Severus odtušil, že to byl další úkaz domluvy mezi Hermionou a jiným kouzelníkem, než byl on sám. Jen pokýval nazpátek. Téměř se obával, kdo všechno v tom ještě figuruje. Ptát se nebude. Usoudil, že je lepší nevědět příliš.

„O tom, že tady naše drahá Hermiona se tahá s tímhle tím-“

„Obávám se, pane Weasley, že jste vše špatně pochopil.“ přerušil ho Severus dost neslušně. Ale on si nikdy nebral příliš servítky, že?

„Když už tak se se Severusem netahám, Rone. A především mám dojem, že ti do toho absolutně nic není, já se taky nestarám o to, s kým zrovna jsi.“

„Takže přiznáváš, že se Snapem něco máš?!“

„Obávám se, že byť se mi tyto rozepře o mé osobě velmi zamlouvají, tak jak slečna Grangerová řekla... I kdyby, tak vám do toho nic není.“

Ginny všechny tři jen pozorovala zaujatým pohledem, bylo to docela komické, Snape s Hermionou měli hrát pár, aby zaujali Rona a teď existenci jejich vztahu popírají. Možná to bude lepší, ale takhle to mohli mít jednodušší.

„Vy se do toho nepleťte!“ okřikl ho zrzek pobouřeně.

„Rone! Uklidni se, stále je to tvůj profesor.“ Slovo měla opět Hermiona.

„Já, že se do toho nemám plést? Právě mne nazýváte partnerem, nejspíš tedy sexuálním partnerem, Hermiony. Ale nemám se vyjadřovat, velmi logické. Byť bych si samozřejmě nestěžoval, již začátkem roku jsem si všiml, že vaše kamarádka poněkud dospěla.“ utrousil a provokativně Hermioně ukazováčkem přejel přes kostici její podprsenky.

Hermiona zadržela dech a vsadila by se, že jí i zrůžověla tvář. Avšak oproti Ronovi je na tom asi ještě dobře, ten vypadal buďto, že mu za chvíli pukne hlava nebo se zvětší jako Krvavé babě z Alenky v říši divů. Přemýšlela však nad tím, jaký by to byl pocit, kdyby neměla podprsenku... Nemohla nad tím však přemýšlet příliš dlouho.

„Už jste tady? Myslel jsem, že večeře je tak za deset minut.“ protnul nesnesitelné napětí Remus, který se jako zázrakem objevil ve dveřích a posadil se vedle Hermiony.

Vypadalo to, že Ron prohrává už i spolusedící. Ale komu na tom sešlo? Vždyť tady šlo o to, aby žárlil. To se může hodit...