Malá výpomoc? (Snamione ff)

6.

Večeře probíhala v nepříjemném tichu, což pochopitelně například taková Molly nepoznala, neb neustále mlela pantem, Remus ji ze zdvořilosti odpovídal, ale pohled mu neustále klouzal k osamocenému Ronovi. Vážně... Ron zůstal jako jediný na druhé straně dlouhého stolu. Všichni ostatní se vlezli na stranu druhou. Jistě si říkáte, proč si k Ronovi nesedl alespoň Harry, na kterého Hermiona maličko pozapomněla. Inu, Harry byl ještě stále zaslepen smutkem ze smrti kmotra a s Ronem se pohádal již před časem. Na jednu stranu to Remuse nanejvýš těšilo, neboť si zasloužil poznat svou vlastní taktiku. Vždy se totiž snažil všechny přesvědčit, aby si nesedali na stranu, kde sedí Severus. Na druhou stranu se bál, co to vyvolá za konflikty. Hermiona rozehrává nebezpečnou hru a je jen otázkou času, než to přeroste v něco strašného. Remus byl vždy až příliš opatrný, to ho naučila jeho nemoc a večery se Severusem. Je taky možné, že Hermionina hra bude přínosem pro upevnění vztahů a možná dosáhne svého. Kdo ví, co jim Bohové, v čele s Merlinem, předpověděli.

Harry si ani nevšiml, že je tady Severus. Ani, že sedí Severus vedle Ginny. Nepřítomně se šťoural v jídle.

„A tobě taky nepřijde nic divného, že?!“ obořil se na něj rudý Ron*.

Harry se na něj zmateně podíval skrz své brýle. Pokrčil rameny a zase se věnoval svému talíři s večeří. Severus Lilyina syna pozoroval trochu starostlivým pohledem, což nikdo vidět nemohl, snad jen, kdyby se na něj podívala Ginevra, což by patrně neudělala. Slyšel nevěřícné vydechnutí ze strany té zrzavé lasice nebo palice. Prudce odsunutí židle a dupání dolních končetin napovědělo, že nejmladší mužský potomek zrzavých hlav právě opouští místnost. Bylo zvláštní, že ihned po jeho odchodu se rozproudil uvolněný rozhovor všech přítomných, až na Severuse a Harryho. Harry se nakonec do jednoho z rozhovorů zapojil, tušil, že by mu jinak ostatní nedali pokoj. Aby tak mohl učinit, musel si sednout na místo Hermiony. Ta si sedla na Severusova stehna, což sice Severus komentoval tichým proslovem do jejího ucha a pozdviženým obočím. Ginny si pak sedla na Harryho.

Mladý pan Potter byl značně zmaten ze Severusovy přítomnosti, ale neptal se. Přece jen, když tady nebyl Ron, nikdo mu nepodstrkoval všelijaké teorie. Navíc, Hermiona vypadala spokojeně. Přesto ho maličko znepokojovala Snapeova dlaň na stehně jeho nejlepší kamarádky. Měli spolu až tak blízký vztah? Byli partneři? Harry maličko zbledl při té představě jejich intimního soužití. Vypadalo to tak opravdově. Ale vlastně se ani nedivil. Hermiona byla vždy inteligentní a Snape již několikrát prokázal své kvality. Lehce se pousmál. Hodili se k sobě a měl by být na svou kamarádku patřičně hrdý, že se dostala přes své pobláznění, jež se vyskytlo kdo ví kdy, vůči Ronovi. Sice to znělo škaredě, ale Ron si někoho jako Hermionu nezasloužil. Netvrdil, že Snape ano, ale byl jí alespoň nějakým způsobem roven...

*Ne John, jak napověděla klávesnice autorky, ale RON. To je to pobláznění Mentalistou...

A když by dneska Alan slavil, máte kapitolku předčasné /* 🖤