Malá výpomoc? (Snamione ff)

12.

„A ty jsi asi úplně padlý na hlavu, ne?! Víš vůbec, jak šíleně to zní?! Ty! Zrovna ty! A souhlasíš s tímhle tím hajzlem?! Nejen, že ti absolutně nepřijde divné uznat něco jako jeho pravdu, ale že obskakuje Hermionu ti asi taky nevadí, že?! Jsi ubohý!" rozkřikl se Ron a než stihl kdokoliv zareagovat, tak mu dal Harry společně s Fredem ránu pěstí. 

Bezvládně se složil k zemi. Severus uznale pokýval, chlapci měli dobrou ránu. Na tom by se dalo stavět. Sice se obával toho, co se bude dít teď, když se Ronald tak barvitě vyjádřil i o něm a Hermioně. Albus ho provrtával pohledem plným otázek, Minerva pro změnu dost vyděšeným. Potlačil nutkání protočit panenky a ztratit se v jiném vesmíru. 

„Co mi k tomu řekneš, Severusi?" prořízl ztichlou místnost Albus.

„Mám pocit, že tady pan Weasley si něco špatně vyložil, Albusi. Je pravda, že se slečnou Grangerovou trávím poněkud více času, není to však nic nevhodného. Naopak, sama mne požádala o soukromé lekce nitrobrany, kterou se mnou loni absolvoval pan Potter, a také pár teoretických hodin obrany a lektvarů. Je příjemné, že aspoň někdo tady uvažuje podobně jako já a chce být připraven." odvětil a nebylo ani stopy po jakémkoliv zaváhání.

Brumbál svůj pohled přesunul na Hermionu, jako by se snažil najít jakýkoliv náznak po tom, že Severus lže. Nic nenašel. Severus byl vnitřně hrdý na svou společnici. Naučil ji ještě před odjezdem zde pár metod, jak dokonale vyčistit mysl a nedovolit myšlenkám a pocitům, aby ovlivnily výraz ve tváři. Tohle byla zatěžkávací zkouška. A Hermiona obstála bravurně. Až budou mít klid, tak jí za to patřičně pochválí. Měla talent, to se hned pozná.

Harry se s lehce červenými tvářemi podíval na Severuse.

„Omlouvám se, za to, co se stalo loni a co bylo důvodem ukončení hodin. Já jsem vážně nechtěl. Chtěl bych vás požádat, jestli byste mě mohl učit znovu." zašeptal tiše, když se zase roztrhl pytel s hádkami, jež mezi sebou vedli ostatní.

„V pořádku, Pottere. Už jsem to překousl." utrousil stejně tiše a ušklíbl se.

Bude ho učit, i kdyby ho to mělo stát veškerý volný čas. Navíc, když donutí Harryho něco dělat, možná se smíří i se ztrátou Blacka. Snad nebude zase Potter vytočený natolik, aby mu lezl do hlavy. To by už znovu nejspíše nerozdýchal. Přemýšlel, jestli skutečně nepřibrat do hodin i Hermionu. Přece jen, čím víc toho oba budou znát a umět, tím lépe pro ně všechny. Bude si s ní o tom ještě muset promluvit. Koneckonců spolu zjevně budou trávit ještě mnoho času. Chytil Hermionu zase za ruku, protože se mu vykroutila a zase se rozhodla ho doslova provokovat. Nechápal, kde se v ní ta odvaha zase bere. Nakonec byl rád, že jí drží, mohl ji pak rychle stáhnout na sebe, když se někteří členové Řádu rozhodli pozměnit přesvědčovací metody a doslova se do sebe pustili v pěstním souboji. Hermiona se na něj děkovně podívala, načež se postavila.

„Myslím, že je čas se vzdálit.“

Severus se s povytaženým obočím podíval k místům, kde byly hodiny. Uznale pokýval a rovněž vstal. Lehce prsty klepl Pottera po stehně a naznačil, že odchází. Všichni tři. Celé to sledovala Minerva, která byla vůči Severusovým záměrům docela opatrná. Netušila, jestli mu může plně důvěřovat. Zvlášť, když se pohybuje kolem jejích lvíčat. Jestli čekala protest ze strany mladíka, nedočkala se ho. Harry poklidně vstal a vyrazil vlastně jako první, za ním šla Hermiona a nakonec Severus. Nikdo je nezastavil, neb si toho nikdo jiný nevšiml. Asi. Mlčky si povzdechla a rukou si podložila hlavu. Čekala, až se ostatní uklidní.