Malá výpomoc? (Snamione ff)

7.

Severus vytrvale vyčkával, až Hermionu probíhající konverzace unaví a budou se moci odebrat do pokoje. On sám se k ničemu příliš nevyjadřoval, jen sem tam upil ze své sklenky s ohnivou whiskey, kterou si dával společně s Remusem. Dokonce už si pomaličku, s přibývajícím počtem doplněných skleniček, zvykal na přítomnost mladé Nebelvírky na jeho klíně. Ještě, že ne v jeho klíně. To by asi nezvládl. Sice byl častován pohledy ze strany Molly a Arthura, rozhodl se je ignorovat. Bylo zřejmé, že si vysnili, jak jejich synáček bude mít za ženu přehnaně krásnou a chytrou Hermionu a budou mít třeba osm dětí, aby jejich rod nevymřel nad tu hloupost, jež nosili.

Ne všichni, třeba dvojčata a Ginevru měl i docela rád, byť by to zaživa nepřiznal. Samozřejmě Bill a Charlie byli vcelku úspěšní ve své práci a vyznali se v ní. Ale ty příliš nevídal, takže bude vycházet z toho, že polovina jejich rodiny je zkrátka hloupoučká a ani Hermiona se svým mozkem by nedokázala zajistit, aby jejich potomci byli alespoň průměrně inteligentní. Neříkal, že jsou úplně hloupí, ale rozhodně moc inteligence nepobrali. Inu, rád kritizoval množství dětí, jež ti Molly s Arthurem pořídili. Když mají takový sexuální apetit, mají používat lektvary pro Merlina! Zvlášť, když ví, že tolik potomstva neuživí a nedokáží zabezpečit ani pořádné šatstvo. Tolik k jeho názoru na zrzavé hlavy.

„Půjdeme už, Severusi?“ zeptala se tiše obyvatelka jeho stehen, jakmile si všimla, že nepřítomně hledí na její poprsí. Což si Severus samozřejmě neuvědomil.

„Ah, jistě, jestli chceš.“ odpověděl stejně tiše a podíval se jí do očí.

Hermiona viděla, že je profesor nejspíš maličko ovlivněný alkoholem. Neměla mu to za zlé, vždyť vlastně většina osazenstva byla téměř ideální schovat se pod obraz. Pomalu vstala a vyčkala až se zvedne i Severus. Vzala ho za ruku a vedla ho z jídelny během toho, co přáli dobrou noc všem přítomným. Nemuseli nic dokazovat, tohle bylo čistě ze vzájemného porozumění. Jelikož vytušila, že by Severus nebyl schopný jít naprosto vyrovnaným krokem a skutečně nepotřebovali, aby po škole začalo kolovat, že Snape pije jak velbloud. Proto ho vedla jako malé dítě za ručičku. On neprotestoval. Harry se dokonce na Snapea váhavě usmál, když Severus popřál dobrou noc i přímo jemu. Nikomu nechyběla ta naštvaná zrzavá věc, která trucovala kdoví kde.

Vešli do jejich pokoje a Severus ucítil patrný závan magie, otočil se na Hermionu a zase se uklidnil. Hermiona zjevně nechtěla být rušena a on to samozřejmě porušil, jelikož ho i v menší opilosti, spíš tedy uvolněné náladě, neskutečně iritovalo její máchání hůlkou. Přistoupil k jejím zádům a lehce chytil její dlaň,  ve které držela hůlku.

„Zbytečně s tím máváš, vystačíš si z méně znatelným trhnutím zápěstím, bude to razantnější a účinnější, ať už se snažíš o cokoliv.“

Lehce její ruku navedl a i nadále zůstával stát za jejími zády, i potom, co její dlaň pustil. Sledoval její počínání. Vypozoroval, že je však Hermiona nervózní, tak si po chvíli začal zase hledět svého. S menším studem a vratkým krokem se odebral do koupelny, kde se co nejrychleji osprchoval. Trochu mu to pročistilo mysl. A on si velmi rychle uvědomil, že si nevzal převlečení. Zmučeně zavřel oči a neslyšně si povzdechl. Nebylo zbytí, buď se projde nahý s ručníkem kolem pasu, nebo se nasouká alespoň to spodního prádla a s trochou štěstí zvládne si kalhoty. Jenomže Severus Snape nebyl dítě štěstěny a kalhoty s jeho mokrými končetinami nehodlaly spolupracovat. Navlékl si alespoň košili, aby si nepřipadal tak... Odhalený.

S hlubokým nádechem vešel zpět do pokoje a ze všech sil se snažil nepodívat se na svou studentku. Připadal si značně nepatřičně. Vždyť se tady promenádoval jen v trenkách a rozepnuté košili!

„Mohl jsi zavolat, abych ti oblečení donesla.“ spustila se smíchem Hermiona, když viděla jeho výraz.

„No jistě, jak bych pak vypadal? Jako idiot, co si zapomene vzít i pitomé pyžamo.“

„Ne, jako maličko připitý chlap, co se prostě maličko nepohodl se svým šatníkem.“

Severus jen zavrčel, otráveně vzal kalhoty, které byly teplákového typu a... Sakra, kde dal ten zbytek?!

„Hledáš tohle?“ ozvalo se za ním.

Zhrozil se, když se otočil. Div oči neztratil někde na podlaze spolu se svými ústy, které se šokovaně pootevřely. Jeho studentka... Tedy Hermiona... Měla jeho košili na spaní. Rozepnutou. Krom toho měla na sobě JEN spodní prádlo. Severus nasucho polkl a přikývl.

„Obávám se, že budeš spát bez ní. Promiň, součást plánu.“ výmluvně se na něj usmála.

„To, že jsem před chvílí byl v náladě neznamená, že ti dovolím spát v mé košili.“

„Tak ji ze mě sundej.“ její vážný hlas k němu dolehl s takovou rychlostí, až ji podezíral, že právě tohle měla celou dobu naplánované.

„Ne. To dělat nebudu.“ oznámil stroze a urychleně vlezl do postele.