"Going down, party time. My friends are gonna be there too! I'm on the highway to hell! On highway to hell!" z mého šíleného poskakování a falešného zpívání mě vyruší klepání na dveře. Ignoruju to jednou, po druhé, ale po třetí mi to už nedá a jdu se podívat, co se děje. Udiveně se dívám na svoje sousedy Steeleovi.
"Dobrý den, co potřebujete?"
"Ahoj Lailo, jdeme se s tebou rozloučit," nechápavě zvednu obočí a ovladačem ztlumím hudbu.
"Vy se stěhujete?"
"Stěhujeme se do většího," usměje se Ester na Willa a pohladí si těhotenské břicho, "a kupce jsme našli poměrně rychle... Je to kluk v tvém věku a je velmi milý, takže si určitě budete rozumět." Mile se na mě usměje a mně samotné se na tváři vyhoupne úsměv při vidině, že tu nebude pobíhat žádná malá havěť (p.a. nečertěte se, děti ráda nemam a ani mít nebudu), ale ten hodně rychle zmizí, když vidím kudrnatou hlavu s šátkem a přepravkou v náručí.
"Ne, ne, ne.. NE!" Steeleovi se na mě dívají jako kdyby mi přeskočilo. Pak ale spatří Stylese a oba se začnou usmívat o sto šest.
"Takže vy se znáte?" zeptá se nadšeně Ester.
"Bohužel..," zamumlám a vysílám k Haroldovi nenávistné pohledy.
"Tak to je skvělé, že Wille?" mojí poznámku ignoruje a stále se usmívá jako by to byla ta nejlepší zpráva dne. Z venku se ozývá troubení. Ester si vezme kabelku, obejme mě a se slovy 'rádi jsme tě poznali', oba dva zmizí. Zůstávám opařeně stát na místě, neschopná se hnout. Harold stojí na chodbě a usmívá se jako měsíček na hnoji.
"Nemyslíš si, že to přeháníš?"
"Říkal jsem ti, že se nevzdám," rozčíleně rozhodím ruce, zatímco on se spokojeně culí, "a navíc jsem stejně hledal nový byt... Tak mě tady máš," párkrát se zhluboka nadechnu, abych na něho nezačala ječet. Místo scény se jen usměji, ukážu mu své velice oblíbené gesto a zabouchnu za sebou dveře.
Tohle bude vážně cesta do pekla...
Harry p.o.v.
Lehce sebou trhnu, když s prásknutím zavře dveře. Povzdychnu si a smutně sednu k přepravce, ve které spala Dusty.
"Tak jsme zase sami, huh?" pohladím jí po tlapce, která vyčuhuje. Vezmu jí a vejdu dovnitř do bytu. Pomalu začínám litovat, že jsem se přestěhoval. Znovu si povzdychnu a došourám se k posteli. Nic neřeším, jen ze sebe strhnu oblečení, zachumlám se do deky a usínám s myšlenkami na Lailu.
•
Aloha,
jsem tu s další hodně, ale hodně, krátkou kapitolou... Píšu to už druhý den a neposunula jsem se v podstatě ani o kousek, takže to nechávám takhle. Doufám, že alespoň někoho tímhle dílem potěším, protože já z něj nadšená nejsem :D.
Jinak vám prozradím, že v Harryho pohledu bude i začátek následující kapitoly.
Majta saaa,
Lucy xx.
PS: asi jste stihli zaregistrovat, že jsem big fan ac/dc, co? (doufám, že vám to nevadí)
PPS: všimli jste si tý narážky na to, že to bude cesta do pekla u konci Lailyna pohledu? (btw. vím, že highway není cesta, ale dálnice se mi sem nehodila :D)
PPPS (už poslední, slibuju): #8 v Humor?!?! Miluju vás! Strasně si toho vážím!
ČTEŠ
Numb // h.s.
Fanfiction"Ne." "Proč ne?" "Protože ty." "A co je na mně tak strašně špatnýho?" "Nemám ráda tvoje kábáty." "A já tvoje obočí." • Příběh plný sarkasmu, květin a neopětované lásky. ** Cover od úžasné @Roniexx. Ještě jednou ti tímto děkuju!
