Pondělí večer
Položím tašku s foťákem na zem a plácnu sebou o postel. Už dlouho jsem nezažila tak moc vyčerpávající den. Co na něm bylo nejvíc vyčerpávající? Vyhýbání se Haroldovi. Proč? Protože prostě protoč. Vídám ho až moc často, na můj vkus. Že jsem zlá a krutá? Říkali mi už hůř.
S námahou ze sebe shodím oblečení a opět zalehnu do postele. Na nic kromě spánku nemám sílu. Jenže člověk z vedlejšího bytu na to má jiný názor. Začne totiž hrát hlasitá hudba.
„Ne. Dneska ne," mumlám a pevně doufám, že si to rozmyslí. K mé smůle hudba naopak zesílí. Zabouchám na stěnu. Reakce se dostaví hned. Hudba ještě víc zesílí. Posadím se na postel a naštvaně bouchnu pěstí do matrace. Znovu zabouchám na zeď. Tentokrát silněji. Myslím, že si to užívá, protože ví až moc dobře, že jsem unavená. Jelikož nejsem trpělivý člověk a nervy mám jen jedny, tak zběsile mlátím do stěny a do toho křičím.
„Harolde, jestli to neztlumíš, tak přísahám Bohu na nebesích, že si pro tebe dojdu a zažiješ to největší peklo, jaký můžeš! Ani sám Lucifer by tě nedokázal zlikvidovat tak moc jako já dneska!" Třeba pochopí, že dnes doopravdy není nálada na vtipy. A kupodivu.. Hudba utichne. Spokojeně se zachumlám do peřiny a zavřu oči. Zrovna když usínám, slyším vyzvánění telefonu.
„Proboha, doufám, že je to důležitý," zasyčím a zvednu telefon, aniž bych se dívala, kdo mi volá.
„Prosím?!" vyštěknu, aby dotyčný pochopil, že není vhodná doba.
„Lailoooo," slyším z telefonu, ale zároveň i za zdí.
„Děláš si ze mě prdel, že jo?"
„Neeeee," i přes ten telefon a zeď dokážu cítit, jak moc je opilej.
„Jdi spát, Stylesi. Nemám čas ani náladu na tvoje emocionální výlevy," protočím oči.
„Nikdy nemáš náladu. A neprotáčej ty oči!" zmateně se rozhlédnu po bytě.
„Ty mě sleduješ?"
„Teoreticky? Jo," škytne a odmlčí se, „prakticky? Ne."
„To mě vážně uklidnilo..," řeknu mu a povzdychnu si, „jdi spát Harry.. Tohle nepomůže ani mně ani tobě," řeknu mu už trochu klidnějším hlasem.
„Dobře," poslechne mě a já se lehce zaraduju. Chvíli je ticho a tak chci telefon položit, když v tom se zase ozve.
„Lailo?"
„Ano?"
„Mám tě rád, víš?"
**
Wheee, dneska jedu.
Krátký díl, ale aspoň nějaký! Abych pravdu řekla, tak díly budou v tak přibližně takovéhle délce celkem často..
Opět děkuju za všechny hvězdičky, přečtení a komentáře. Bez vás bych to nikam nedotáhla! <3
-Lucy xx.
ČTEŠ
Numb // h.s.
Fanfiction"Ne." "Proč ne?" "Protože ty." "A co je na mně tak strašně špatnýho?" "Nemám ráda tvoje kábáty." "A já tvoje obočí." • Příběh plný sarkasmu, květin a neopětované lásky. ** Cover od úžasné @Roniexx. Ještě jednou ti tímto děkuju!
