Numb // h.s.

24 dní předtím

Harry's p.o.v

Ze spánku mě vyruší mňoukání. Vydám ze sebe neidentifikovatelný zvuk a přetočím se na břicho. Dusty to pochopí po svém a začne se o mě otírat. Pohladím ji a podívám se na telefon.

Žádné zmeškané hovory, žádné esemesky.

Smutně se pro sebe ušklíbnu. Ale co jsem čekal? Že mi Laila napíše esemesku na dobrou noc? Neměl bych být tak naivní. Se zívnutím vstanu z postele a vejdu do kuchyně.

Hned poté, co mi kávovar (p.a. musela jsem si to slovo vygooglit, protože mi přišlo až moc stupidní.. A ono se tomu fakt nadává kávovar :DD) oznámí, že je moje Latté hotové, přejdu na balkón. Tak jako každé ráno.

Opřu se o zeď a po očku se dívám k Laile do okna. Zataženo. Asi ještě spí. Ovšem tuhle myšlenku zaženu hned poté, co se z jejího apartmánu ozve rána a nadávky, za které by se styděl i dlaždič.

"Všechno v pohodě?" zakřičím a čekám na odezvu.

"Dneska ne, Harolde!"

"To už jsem zase Harold? Já myslel, že to už máme za sebou," řeknu jsem a upiju z kávy. Za nedlouho ze dveří od balkónu vykoukne hlava.

"Harold jsi byl, jsi a budeš. Smiř se s tim," mrkne na mě a zase zaleze zpět.

"Tady někdo vykročil levou nohou z postele," protočím oči, i když mě nemůže vidět.

"Víš," zakřičí a já pobaveně sleduju, nebo spíš poslouchám, jak pobíhá po bytě, "lidi nemusí mít pořád dobrou náladu. Obzvlášť, když se dozví, že mají být za 30 minut na nádraží."

"Někam jedeš?" na chvíli se odmlčí, ale za chvíli opět vykoukne hlava.

"Ne, Harolde. Jen tak jsem si dala cíl bejt za 27 minut na nádraží a pak zase půjdu zpátky," opět zaleze a já radši mlčím. Už tak je naštvaná, nepotřebuju to přikrmit.

"A nechceš tam hodit?" kupodivu se nedostaví žádná kousavá odpověď.

"Lailo? Jsi v pohodě?" zvednu obočí a lehce se nakloním, abych líp viděl do jejího bytu.

"Co? Říkal jsi něco?" zakřičí odněkud, předpokládám, že z koupelny.

"Říkal! Jestli nechceš svést!" myslím, že na nás musí být hodně zajímavý pohled. Idiot, co stojí na balkóně a řve na osobu uvnitř bytu, která haleká nazpátek. Je jen otázkou času, kdy si někdo přijde stěžovat.

"Nechci!" její odpověď mě ani nepřekvapí. Ale stejně mi to nedá a já se zeptám.

"Proč?" nic neříká, ale po chvíli slyším plácání bosých nohou po podlaze a otevírání balkónových dveří.

Vyprsknu kávu, protože tam stojí jenom v kalhotkách a crop topu. Zvedne obočí, ale rozhodne se odpovědět na mou otázku, zatímco já se snažím usušit si tričko.

"Protože mam Mezinárodní den bez Harolda," divně se na ní podívám.

"Co?"

"Slyšels."

"No to jsem sice slyšel, ale nechápu, co to má znamenat."

"Co asi, blbe?" protočí oči, jako by to bylo nadevše jasný, "den bez tebe," plácnu se do čela.

"To mi došlo, ale já se ptam na důvod, proč máš Mezinárodní bez tak skvělý osoby jako jsem já," snažím se to odlehčit tak jako vždy, ale moje občasnemocchápající sousedka to vezme vážně. Tak jako vždy.