Netrpělivě čekám v kanceláři ředitelky. Nejhorší pocit jaký může být? Nevědět, co jste udělali. Dveře se otevřou a já aniž bych počkala, kdo vejde, spustím.
„Než mě vyhodíte, chci alespoň vědět, co jsem udělala," říkám pevným tónem. Tedy alespoň se o to snažím.
„Nikdo tě vyhazovat nebude," řekne ale jiný hlas, než ten, který jsem očekávala.
„Stylesi? Co se to děje? Co tu děláš?" nechápavě na něho koukám, když si sedá do křesla vedle mě.
„Sám nevím," zvednu obočí, „měl jsem sem přijít, tak tu jsem," natáhne svoje nekonečně dlouhé nohy a dá si ruce za hlavu. Zakroutím hlavou a radši se dívám z okna. Po pár minutách se opět otevřou dveře.
„Omlouvám se za zpoždění. Moje asistentka je neschopná a špatně mi zapsala do kalendáře schůzku," řekne schválně nahlas, aby to slyšela i údajně neschopná sekretářka ve vedlejší místnosti. Hned potom přejde ke stolu a usedne do židle.
„Takže," odmlčí se, „nepředpokládám, že vám někdo řekl, proč tu jste," oba zavrtíme hlavami a čekáme, co z ní vypadne.
„Určitě se k vám muselo donést, že Lailiny fotky tebe, Harry, mají velký úspěch," opět se odmlčí, „tak moc velký, že jsem vám domluvila něco velkého," vyloženě ráda dramatizuje, protože mě to její neustále odmlčování vytáčí neuvěřitelným způsobem, „poletíte fotit do Paříže!" dívám se na ní s otevřenou pusou.
„Ale vždyť jsou za pár dní Vánoce," vydechne Harry a tváří se jako ztracené štěně. Anna se zamračí. A to podle všech nevěstí nic dobrého. Nahlas polknu a čekám, co se bude dít.
„Nemusíte tam jezdit," opět nastává dramatická pauza, „ale tím pádem se rozlučte s prací a tučným honorářem," odhrne si blonďaté vlasy z obličeje. Opět hlasitě polknu. Strávit Vánoce s Haroldem? Asi to bude pořád lepší, než s mojí rodinou. Jen nešťastně přikývnu a Anně se rozzáří oči.
„Odlétáte zítra dopoledne," s touto informací nám vrazí do rukou letenky a nenápadně naznačí, že máme jít.
„Neudělejte mi tam ostudu!" zakřičí ještě. S Harrym se na sebe podíváme, ale ani jeden nic neříká. Až já poruším ticho, když vyslovím mnou jedno známé slovíčko z francouzštiny.
„Merde."
*
Čauko! Jsem tu zas, tentokrát s várkou dvou kratších dílů. Už nám zbývá jen kousek do konce. Musím se přiznat, že mi tohle moje stresování bude chybět.. Myslím, že po dokončení Numb zlenivím už úplně. Ale dost mých keců.
Obsah příštích dílů je asi všem jasný. Paříž a věci, které se kolem ní dějí. Přece jenom.. je to město zamilovaných, nebo ne?
Mějte se krásně, skládejte básně a užijte si prázdniny mnohem víc, než já! <3
-Lucy xx.
PS: omlouvám se, že je to tak.. kostrbatý a divný. Jsem nemocná (stále a pořád), takže mi to moc nemyslí.
ČTEŠ
Numb // h.s.
Fanfiction"Ne." "Proč ne?" "Protože ty." "A co je na mně tak strašně špatnýho?" "Nemám ráda tvoje kábáty." "A já tvoje obočí." • Příběh plný sarkasmu, květin a neopětované lásky. ** Cover od úžasné @Roniexx. Ještě jednou ti tímto děkuju!
