Než začnete číst.. Chci se všem mocmocmocmoc a ještě jednou omluvit za moje příšerné přidávání (ono se to přidáváním nazvat nedá, co si budeme povídat..). Vím, že jsem hroznej člověk (slýchám to často, takže mě tak nazývejte klidně taky), ale vážně zbývá už jen kousek a je to za námi (další důvod k mojí lenosti.. Nerada ukončuju věci)! Ještě chvíli to vydržte a pak už ode mě budete mít klid! :D Už Vás nebudu zdržovat a pokud přeci jen někdo ještě zůstal u čtení Numb, moc Vám děkuju a doufám, že se díl bude líbit. <3
-Lucy xx.
"Bradu trochu nahoru, pootevřít ústa," nezdá se to, ale občas nasměrovat modelku, jak má stát, je náročné. A když to vynásobíme dvakrát, dostaneme, jak moc složitá práce s Harrym je.
"Říkám nahoru, ne dolů," a takhle to je u pomalu každého snímku. Občas si říkám, že by bylo jednodušší, kdybychom zůstali doma a pořídili zelené plátno.
"Já to slyšel!" já to řekla nahlas?
"I tohle jsi řekla nahlas," jen co to dořekne samolibě se zašklebí. Je v perfektní pozici a i když se nedívá do foťáku, vyfotím ho. Usměju se sama pro sebe, protože tohle je přesně ta fotka, kvůli které ho fotím skoro celý den.
"Máme to," zavelím a balím si tašku, abychom se mohli přemístit do studia. Tam na nás čeká další focení. Tentokrát s modelkami.
*
"Prosím vás, můžete po sobě přestat neustále mrkat?" řeknu lehce zvýšeným a nepříčetným hlasem.
"Uklidni se," odpoví mi Harold lehce arogantním hlasem.
"Jak se mám uklidnit, když se na to musím dívat?!" rozmáchnu rukama a zamračím se. Něco jim řekne francouzsky a přejde ke mně. Měla jsem si před cestou projít alespoň základní francouzské fráze. Bůh ví, co jim řekl.
"Tak nebuď naštvaná, květinko," dá mi pramen vlasů za ucho a usměje se. Přísahám bohu, že jsem na chvíli přestala dýchat. Když si všimne mojí reakce, jeho úsměv se ještě víc rozšíří. Plácnu ho přes ruku a odstrčím. Jen zakroutí hlavou a vrátí se ke své společnosti, která po mně nenávistně pokukuje. Protočím oči a radši se vrátím zpět k focení.
*
"Díky bohu, že už to mám za sebou!" vykřikne Harry, když se vracíme na pokoj. Nevěřícně se na něho podívám.
"Ty? Vždyť sis to užíval se vší parádou! Ještě si stěžuj, že se kolem tebe ochomýtali supermodelky," vyprsknu podrážděně a založím si ruce na prsou.
"Že by nám někdo žárlil?" řekne jen tak mimochodem.
"Cože? Já a žárlit? Ještě na tebe? Nebuď směšnej," dívám se na všechny strany, jen ne na Harryho. Projdeme hlavními dveřmi hotelu a já se snažím ignorovat jeho přiblblý úsměv. Jdeme chodbou, když mě přišpendlí na dveře.
"Líbim se ti, že jo?" pošeptá mi do ucha a mně přeběhne po zádech husí kůže. Dá mi ruce nad hlavu a ještě víc se na mě natlačí.
"Přiznej si to, Lailo, nedokážeš mi odolat," přejede mi zuby po krku a lehce ho skousne. Samovolně zavřu oči, ale asi to mě probudí a já ho od sebe odstrčím.
"Tohle" dramaticky naznačím rukama nás dva a všechno kolem nás, "by nešlo," chvíli na mě kouká s přivřenými oči a poté k tomu dodá svoje.
"Proč ne? Proč se tomu prostě nepoddáš? Já vim, že mě chceš," na poslední slovo dá důraz a naštvaně ke mně přejde. Tentokrát si nebere servítky a jde si přímo pro to, co chce. A to jsem vyloženě já.
*
Ještě pár slov na závěr..
Odjíždím teď na týden do Anglie, takže se ke psaní s největší pravděpodobností nedostanu, ale pokud mi to vyjde, tak někdy během příštího víkendu vydám další díl.
Moc moc moc děkuju všem, co zůstali a čtou dál.
Mějte se krásně! <3
ČTEŠ
Numb // h.s.
Fanfiction"Ne." "Proč ne?" "Protože ty." "A co je na mně tak strašně špatnýho?" "Nemám ráda tvoje kábáty." "A já tvoje obočí." • Příběh plný sarkasmu, květin a neopětované lásky. ** Cover od úžasné @Roniexx. Ještě jednou ti tímto děkuju!
