Myslím, že jsem klesla na samé dno. Na samé dno stereotypního života o Vánocích. Ležíme rozvalení na posteli a posloucháme koledy, zatímco se cpeme vánočním cukrovím, které jsme z lítosti koupili od holčiček před hotelem.
"Poslední," řekne vyčerpaně Harold a načíná další a zároveň jediné balení, co zbylo.
"Poslední sušenka a nebo krabice?" popíchnu ho. Jen protočí oči a nacpe si dvě sušenky do pusy.
"Dyž ono je to tak dobrý," zahuhlá s plnou pusou a protočí oči v sloup, aby dodal důraz na to, jak moc mu chutnají. Znechuceně se zašklebím, když ucítím jak na mě dopadají drobky. S dotčeným výrazem je smetu, ale pro dobro všech neříkám nic. Omluvně se usměje a nabídne mi.
"Do mě se toho víc nevejde," bráním se.
"Aspoň víc zbude!" vyplázne jazyk a opět se do toho pustí. Zaměřím se na začínající skladbu z rádia. Moje trpělivost s koledami skončí přesně ve chvíli, kdy rozpoznám první tóny písničky od Mariah Carey. Chci se zvednout, ale Harold utne moje pohyby dřív, než je vůbec stihnu uskutečnit.
"Tuhle tam přece musíš nechat!" vykřikne ukřivděně. Odloží svoje chutné miláčky a neohrabaně vstane z postele. Začne se natřásat a zpívat. Pobaveně na něho zírám.
"Upřímně lituju, že teď poblíž nemám foťák. Myslím, že na tomhle by si novináři smlsli," podívá se na mě skrz přivřené oči. Sedím bez pohnutí a s napětím čekám, co přijde. Ani nestihnu mrknout a už stojím na nohou. Chytne mě za ruce. Zmateně se na něho dívám, když si kleká, a druhou ruku přikládá na srdce.
"I just want you for my own
More than you could ever know
Make my wish come true
All I want for Christmas is you!"
Neodpustí si ani ukázání prstem. Povzdechnu si a zakroutím nad jeho nadšením radost. Pozastaví se nad mojí reakcí a k mému překvapení jde hudbu trochu ztišit.
"Proč tak moc nemáš ráda Vánoce?" kysele se ušklíbnu a nejistě se na něho zadívám.
"Vážně to musíš vědět?" položím mu kontrolní otázku.
"Nemusím, ale myslím, že pár věcí by to ulehčilo... Jako třeba to, že příští rok nebudu muset klečet na kolenou jako idiot a zpívat ti," poškrabe se na zátylku a já si neodpustím odpověď.
"Ty si myslíš, že spolu budeme trávit i příští Vánoce, jo? To si celkem věříš, fešáku!" popíchnu ho.
"Jelikož si o mně myslíš, že jsem fešák, tak proč bych si nevěřil!" vycení na mě zuby a začne mě lechtat. Se smíchem ho prosím, aby toho nechal.
"A co za to, hm?"
"Cokoliv!" vykřiknu, zatímco sebou trhám na všechny světové strany. Po vyřčení tohohle kouzelného slovíčka, najednou přestane a lišácky se usměje. Nakloní se ke mně a ukradne si vytoužený polibek. Na chvíli neřeším nic kromě Harryho. Možná to je taky důvod, proč se z jedné nevinné pusy stalo lehce jiné kafe. V tom nejlepším se zadýchaně odtrhne a dá mi pramínek vlasů za ucho.
"Už mi teda řekneš, proč nemáš ráda ty Vánoce?" prohlédnu si ho a usmyslím si, že aspoň do tohohle ho zasvětím. Posadíme se a já se zhluboka nadechnu.
"No...," odmlčím se, "ani pořádně nevím, kde začít..."
*
Ano... Já žiju. Je to k nevíře. Taky mi to přijde značně nerealistické, ale je to tak! Nějak se mi nechce věřit, že jsem se dokopala k tomu něco napsat. Ale k věci, nebudu vás zdražovat zbytečnýma kecama.
Díl je... no... jak to popsat. Tenhle díl je prostě dílo samo o sobě. Plus mínus 500 slov a já to tady píšu usilovně už přes 4 hodiny (Myslím, že někteří z vás to znají. Napíšu větu, zase ji smažu. Pak napíšu vlastně to samé, jen jiný slovosled.. Zase to smažu. Nazvala bych to nekonečným příběhem). Důležitý ale je, že kapitola spatřila světlo světa a já můžu existovat s menším pocitem viny.
Nebudu vám tu slibovat hory doly.. Další díl bude, až bude. Může být zítra (dneska vlastně), může být za pár dní, ale taky za měsíc (jak je mým dobrým zvykem, že?). Je toho teď hodně (kdy toho vlastně hodně není?) a já nestíhám nic. Ani vánoční nákupy (což mi připomíná jak moc Vánoce nesnáším)... Co vy? Jak jste na tom s vánoční náladou? Doufám, že líp jak já.
Budu jako vždy nehorázně vděčná za každou hvězdičku, přečtení, komentář (ať pozitivní, či ne). Bez vás by ten příběh zanikl po pár prvních dílech! Tímto vám všem děkuji, že se mnou máte trpělivost a tuhle místy-hodně-velkou-patlaninu čtete.
Mějte se krásně, přeju tu pravou vánoční naladěnost, kterou všichni tak opěvují, a hodně přežijte ten shon po dárcích ve zdraví! Miluju vás! <3
-Lucy xx.
ČTEŠ
Numb // h.s.
Fanfiction"Ne." "Proč ne?" "Protože ty." "A co je na mně tak strašně špatnýho?" "Nemám ráda tvoje kábáty." "A já tvoje obočí." • Příběh plný sarkasmu, květin a neopětované lásky. ** Cover od úžasné @Roniexx. Ještě jednou ti tímto děkuju!
