Numb // h.s.

26 dní předtím | part 2

Z pohledu třetí osoby

Hřejivé sluneční paprsky dopadají na její obličej a na tváři jí pohrává lehký úsměv. Miluje tyhle rána, kdy může jen sedět s čajem v ruce a nic neřešit. Byla by tam nerušeně seděla celý den, ale její idylku naruší soused, který se hlasitě protahuje. Zvuky, které vydává, jí nutí protočit oči. Chvíli tam stojí a vymýšlí, co říct.

"Krásné ráno, že?" snaží se navodit konverzaci připitomělou otázkou, která ho zrovna napadne. Ale ona jen otevře oko, aby se ujistila, že se jí to nezdá, a dál nastavovuje hlavu paprskům. 

"Víš..," odmlčí se a ležérně se opře o balkón, "chtěl jsem ti poděkovat za tu noc," tímhle si získá její pozornost a ona se otočí jeho směrem. Po zádech jí přeběhne mráz, když vidí kudrnáče, který tam stojí jen v boxerkách a rozcuchem na hlavě. Kdyby nevěděla, že je takový debil, řekla by, že je sexy. Vždy měla slabost pro potetované kluky, ale tenhle jí odpuzoval svým chováním.

"Nevím, o čem to mluvíš," zarazí se a přemýšlí, jestli to myslí vážně.

"Eh.. Ne? Nevíš, že jsi mi pomohla najít kočku?"

"A ty jsi nepochopil, že to nechci probírat?" snaží se dívat se mu do očí, ale její pohled stejně sklouzává k jeho tělu. A on si toho je až moc dobře vědom, proto se začne sebevědomě usmívat.

"Líbí se ti co vidíš?" vzpřímí se a rukama ukáže na své tělo.

"Hmm..," přejede ho pohledem, "viděla jsem lepší," s tímhle odejde a nechá tam kudrnáče samotného.

Laila p.o.v

Zavřu balkónové dveře a s dekou na zádech se došourám do kuchyně, kde odložím hrneček a jdu do obýváku, abych se podívala, co dávají v televizi. Jenže málem dostanu infarkt. Na gauči totiž leží osoba.

"Ježiši Kriste! Co tu děláš do prdele?!" dotyčná sebou trhne a málem spadne z gauče. 

"Klid, klid, to jsem jen já! Nekřič!" dá ruce nad hlavu na znamení, že vzdává.

"Tohle mi nemůžeš dělat, Lily! Málem jsem umřela," rozhodím ruce a ona se jen omluvně usměje. Zakroutím nad ní hlavou a vtáhnu jí do objetí. 

"Chyběla jsi mi," řeknu, zatímco s ní pohupuju.

"Já vím, proto jsem přijela."

"Ale zavolat jsi mohla.."

"To by nebylo ono," vyplázne na mě jazyk a já jí lehce plácnu po hlavě. Sedneme si na gauč a Lily položí otázku, kterou jsem očekávala. 

"Máš něco k jídlu?"

*

"Vážně nechceš zůstat tady?" zeptám se jí po několikáté.

"Ne, chci vědět, kde pracuješ," trvá si na svém a poskakuje vedle mě. Někdy je těžké uvěřit, že téhle osobě je 23. 

"Dobré dopoledne, dámy," ozvalo se za našimi zády a já protočím oči. Během chvíle nás doběhne Styles ve směšném kabátě a pokračuje v otravování.

"Připravena na focení, Lailo?" významně se na mě podívá, ale já až moc dobře vidím, že pokukuje po mojí nejlepší kamarádce.

"Tak prr, Harolde. Na tu rovnou zapomeň!" Lily se na mě podívá a já dokážu z jejího obličeje vyčíst 'proč to proboha říkáš'.

"O čem to mluvíš?" zeptá se tupě Harry. 

"Nedělej, že nevíš, o čem mluvím. Díval jsi se na ní jako na jídlo," ušklíbnu se.