"Jsi blázen," pronese Harold a s pochybnostmi v očích na mě zírá.
"Proč?" nakloním hlavu a dál lížu zmrzlinu.
"Vždyť je mínus 5!" rozhodí rukama a otřese se.
"Měl sis zabalit teplejší věci... Není můj problém, že ti je zima," pokrčím rameny a dám se do pohybu. Harry mě doběhne a váhavě mě chytne za ruku. Nejdřív chci ucuknout, ale pak mi dojde, že není proč.
"Bolí mě nohy."
"Máš nosit pohodlnější boty a ne ty tvoje křápy."
"Když normální tenisky nejsou stylový," nafoukne se a pustí mi ruku.
"Nemusíš bejt stylovej 24/7, Harolde," pronesu lehce povýšeně, abych ho vyprovokovala.
"Hlavně že ty stylová nejsi nikdy," útočí na mě.
"Cože?" zastavím se a dám mu šanci změnit odpověď. Ví, že jsem ho slyšela až moc dobře.
"Slyšela jsi," založí ruce na hrudi.
"Chceš mi říct, že se neumím oblíkat? To chceš vážně říct?" bavím se s ním jako s malým dítětem, co udělalo nějakou špatnost, abych zjistila, do jaké míry ho dokážu vytočit.
"Přesně to chci říct."
"Ještě něco máš na srdci, manekýne?"
"Občas jsi fakt nesnesitelná!" bouchne a odkráčí. S pobaveným výrazem stojím na místě a koukám, jak odchází zpět do hotelu. Jen pokrčím rameny a dojím zmrzlinu. Ráda jím zmrzliny v zimě. Jen tak se nerozteče a všichni vás mají za idioty. Není nic lepšího.
*
Přiběhnu do hotelu celá nadšená a buším na Haroldovo dveře. "Našla jsem geniální místo na focení, tak zvedni svou skvostnou prdel, přestaň fňukat a pojď!" opřu se o protější zeď a čekám, až vyjde.
5 minut uplyne.
10 minut.
15 minut.
Po 20 minutách už mi to je divné a tak zaklepu znovu.
"Harry?"
Bez odezvy.
"Fajn, tak si trucuj," zkusím to ještě. Zavřu oči a položím čelo na dveře. Vím, že tam je.
"Dobře, Harry. Dva můžou hrát tuhle hru... Až budeš chtít, přijď. Jsem u sebe," povzdychnu si a odejdu.
Dojdu do pokoje a sednu si na postel. Přemýšlím, co dělat. Po chvíli koukání do zdi se zvednu a zase vyjdu z pokoje.
Rozhlédnu se po poloprázdném hotelové restauraci a zamířím na bar.
"Jednu whiskey, prosím," barman ji přede mě postaví a zeptá se.
"Těžký den?"
"To ani ne," napiju se a poprosím o další.
"Vypadáš, že jo,"
"Spíš jsem si před chvílí potvrdila to, co říkám pořád," zastaví se v pohybu a věnuje svou pozornost mně.
"A co říkáš pořád?"
"Že vztahy a emoce jsou fakt k ničemu."
ČTEŠ
Numb // h.s.
Fanfiction"Ne." "Proč ne?" "Protože ty." "A co je na mně tak strašně špatnýho?" "Nemám ráda tvoje kábáty." "A já tvoje obočí." • Příběh plný sarkasmu, květin a neopětované lásky. ** Cover od úžasné @Roniexx. Ještě jednou ti tímto děkuju!
