Numb // h.s.

29 dní předtím

"If you want blood, you've got it! If you want blood, you've got it! Blood!"

"To si ze mě děláte... Je sobota do háje!" zařvu a naštvaně hledám mobil, abych mohla přijmout hovor.

"Nezajímá mě, kdo jsi. Můžeš být třeba Obama, ale vážně si nepřej, abych zjistila tvojí identitu, protože si neumíš představit nic horšího, než moje neprávem vzbuzený já."

"Taky ti přeju hezký poledne, Lailo."

"Taylore. Zbiju tě, fakt že jo. Víš, že budit mě nemáš!" slyším, jak se uchechtne a já se chtě nechtě posadím na postel.

"A ty moc dobře víš, že bych ti nevolal, kdyby jsi nezapomněla, nutno podotknout zase, že máme sraz."

"Ale do háje!" svým zběsilým výskokem z postele, se málem přerazím o noční stolek. Úplně mi vypadla z hlavy ta přednáška, na které mu mám dělat doprovod.

"Jo, do háje. Čekám tu už dobrejch deset minut, takže pohni svojí perfektní prdelí, ať to stihneme,"  ukončí hovor a tím znemožní všechny moje pokusy o argumentaci. Podívám se na hodiny, abych se ujistila, že je vážně tolik. 12:12. Neuvěřitelný. Rychle zaběhnu do koupelny, kde si čistím zuby a zároveň se cpu do kalhot. Pokud mi něco vážně nejde, jsou to hektické situace. A po pravdě řečeno... Ocitám se v nich celkem často. Po úspěšném oblečení kalhot a zbytku věcí, vezmu bundu a vypadnu z bytu. Jako snídaně mi musí stačit sušenka, kterou mám v kapse přesně pro tyhle případy. S tatrankou v puse mávnu na Taylora, který se už z dálky směje a kroutí nade mnou hlavou.

"Čau, Prcku."

"Čau, Asiate," opět se usměje, což mi skvěle připomene, proč má takovou přezdívku jakou má. 

"Kam vůbec jedeme?" zeptám se ho s plnou pusou při nastupování do jeho staršího Jeepu.

"Achjo.. Tak znovu. Jedeme do kampusu, je tam přednáška o zmijovci titánském. Je to pro mě důležitý, tak se prosím chovej slušně," podívá se na mě s prosíkem v očích. Hraně zalapám po dechu a dotčeně se na něj podívám.

"Cože? Vždyť já se vždycky chovám slušně!"

"Vážně?," povytáhne obočí a vžije se do role, "mám ti připomenout situaci, která nastala na bowlingu?"

"Ale za to jsem vážně nemohla, kolikrát ti to budu muset říkat-"

"Bla, bla, bla," hravě ho bouchnu do ramene a raději pustím rádio. Po chvilce jízdy dostane Taylor chuť si povídat.

"A jaký bylo včerejší focení?" ovšem nevybere si moc vhodné téma.

"Oh, ježiši.. Ani mi to nepřipomínej," autem se rozlehne jeho hlasitý smích.

"Co se stalo, že ti to nemám připomínat?"

"Inu... Začnu od začátku," pobaveně se na mě podívá a čeká, až budu pokračovat, "k mému velkému potěšení, jsem v novou pozici odstartovala hodinovým zpožděním a vylitím kávy, pardon Frappé, na modela, kterého jsem později fotila. Ale k tomu se dostanu, neboj. Z toho politýho člověka se vyklubal namyšlenej, egoistickej a arogantní tupec Styles, kterej se zajímá jen o svoje obleky a nagelovaný vlasy. To není vše!" chce mi do toho skočit, ale já ho zarazím, "následně mě donutil poprosit, aby mi prozradil, kde je zpropadená kancelář ředitelky. Ale to stále není to nejhorší. Nejhorší byly ty 4 hodin strávený s ním v jedné místnosti."

flashback

"Tak jdem na to, zlato."

"Víš, vážně bych byla ráda, kdyby sis nechal tyhle kecy, přesunul svojí prdelku sem, abych tě mohla vyfotit, a následně vypadnout domů. Co ty na to?" přehnaně se na něj usměju a na důkaz toho, že to myslím vážně zvednu palec. Jenže místo toho, aby to udělal, jen nakloní hlavu a stojí dál. Po chvíli si odkašle a začne mluvit.