Petr mě hodil do auta. Já jsem jen doufala, že mě nepoužije a nezahodí jako toaletní papír.
,,Už jsme tu." řekl Lexstein, když jsme přijeli na pole plné slunečnic. Bilo tam krázně. Všude žlutá, má oblýbená barva. ,,Je tu hezki, že?" zeptal se mě můj budoucí muž. ,,Anjo, teda jo" byla jsem tak zaskočená, že sem nedokázala mluvit. Bylo to kouzelné
A vtom se to stalo. Moje alergie na pil se osvala. ,, Psík, psík" začala jsem psílat. ,,O psík kuřba psík psík." Pískala jsem jak divá. ,, Petříků proč ses mě nezeptal, psík, jestliže psík nemám psík psík alergii." ,, Já sem nevěděl... Promiň." omluvil se Péťa. Ale to už jsem skoro neviděla
Měla jsem očka červený jak králík a oteklý jak puchýř.,, Prosím pšík, odved mě, pšik, plosim." Poprosila jsem Steina. ,,Ok" řekl jen a hodil mě na záda jako pytel brambor.
Šli jsme stále pomaleji. ,,Si těžká jak prase, ne jak kráva, jak... Doprdele kanec." Divila jsem se proč to řýká. Podle internetu sen teška jak slonice, která je březí. Petřík se snažil srychlit, ale se mnou na zádech mu to úplně nešlo. Už jsem ani nedokázala mluvit, jak sem jí měla oteklou. Hrozně svedeka mě drška.
Pomalu ale jistě jsem se žabka dusit. Najednou Steinovi něco narazilo do prdele. Spíš se to tam zarazilo. Zakvicelo a utekoo. Péťa se začal kácet až se mnou spadl. Z prdele mu tekla krev. Vytáhla jsem Petrovi z kapsy telefon, abych si neopotrevobala jsou Nokijku. Napsala sem Calynovi správu.
PETUV MOBIL: Pomoc, přijeďte na souřadnice 49°17′55″ s. š., 16°31′53″ v. d. 286 m n. m. Je to u Kuřimi
CALYNUV MOBIL: ty hráblo🤦ale jedu, beru i Vlastu. Jsme si to chtěly ještě po pátý za dnešek rozdat. Ale co už
PETRUV MOBIL: PROSTĚ PŘIJEDEŠ!!!!!!!!!!!!!
Cekala jsem. Už jsem se trochu dusila z toho pilu. Slyšela jsem jak zastavuje auto. ,, Tatínku! Kde si?!" Slišela jsem Calyna. ,, Psík, pšík grrrruuuuu, ta pšík, pšík pšík" už ani nemůžu mluvit. V pozadí byla slyšet zvracení Vlasty.
Nademnou se zjevil Calyn. A mě došlo, že ležím na Péťovi. ,, Tatínku co ti udělala?! Cos mu udělala?!" A teď mi došlo, že jsem mohla zavolat záchranku, a né to ho blbba. Tak jsem vytočila záchranku ztrčila jsem to Kalinovi k dršce. On začal mluvit a já padla do mdlop.
ČTEŠ
Slza spadla na růži | Petr Lexstein27
Fanfiction,,Dobré ráno princezno." řekl mi Lexstein . ,,Asi žijeme moc rychle a umíráme pomalu." připustil Lexstein a odešel k sobě do pokoje. . Ráno mě vzbudila bolest hlavy. Otevřela jsem oči a uviděla Lexsteina vedle sebe. Jako vážně on byl...! . ,,Jseš...
