Přijely sme na veterynu a sedly na čekárnu. Já i Péťa jsme fontány. Hodně to teče z nás a lydy na nás kukají.
Péťa už umírá, vydým mu to v jeho střýbřytě modrých očickach. Co jsem to udelala. Jen kvůli pexesínu sem ho přyzabyla.
,,Moc se ty omlouvám Peťo"
Péťa neodpovídá, protože je moc slabí. Veterynář otevře. Koukám jak divá, toho předse znám. Je to Marek Marian Martin Indigo. Co ten tu dělá....
,, Takže pejsek Péťa, jen podte dál"
Kalinek vezme svého tatíka pod podpáždý a nese ho do ordynace v růžové ohradě. A vlasta a já vchazýme dovnitř.
,,Takže ví jste objednal tady Péťu na kastraci." řekne dramatycki doktor a nasadí si blíž kockam jeho okuláryje.
,,Ano, ano, to je pravda." potvrdí Kelyn a svého taťku drbe za ouškem.
,,A ta krásná dáma za vama." ukázal na mě. Doufám, že mi aspoň čumí do výstřihu.
,,Probodla jsem sy stryje." oznámím.
,,Tepnu." opraví Kelda a hrdě kývne.
Dobře sem vichovala svého sina. Sem pišná matka. Aš mi s toho ukápla slzyčka hrdosty.
,,Tak se na to podyvame." řekne Marek Martin Marian Indigo a de prohlížet mého Peťku. Po prohlédnutí Pěti řekne:,,hodný kluk, tu máš mlsik." a hodí po něm grandulku.
,,Tak co ta kastrace." optá se Kelda.
,,Ale je to v poho. Jen si ho tu necháme, sestři připrav klec." poprosí mladou DAMU, která jde do jiné místnosti.
,,Teď vy slečno." řekne M. M. M. Indidgo. A mrkne na mě. Jsem z něj rozžhavená. Jsem jako silnice v létě. Horym.
Hupsnu mu na pultík, který pode mnou vrzne a sesune se k zemy. Markovi Martinovi Marijánovi Indigovi to neva a zkrtší se ke mně. A sahá mi na ruku svou malou rukou.
,,Taky vás tu nechám s Pěťou, ale musíte bydlet spolu. Protože klec malá a málo." řekne vjetnamskím hlasem.
Chci s ním hrát šachy v posteli a k tomu jist sušenky a pít vodu z okurek s mlikem. Chcu abi na mě sahal. Chci tu hru vyhrát.
,,Děje se neco, panynko?" optá se mě Marek Martin Marian Indigo. Jen vykrucaj hlavku a chytnu ho pod bradou. Chvíli se jeden na druhého čumím a pak ho začnu přitahovat. Strašně richle dícham, jako při potratu a vydichujy rybí ponazánku. Náhle se Marek Martin Marian Indigo sesune k zemi, jeli koš omdlel. Padl do mdlop.
,,Asi už dem." řekne Kelyn a Vlastěnu odejde.
Sedím na pultinku se spadlim ranýnkem a čekám na další vyšetření. Doufám, že příští povolání, bude mýt jako ginekolog a znásilní mě až k němu přídu.
,,Klec je připravena." oznámí svůdná sestra a jde k nám do místnosti. Nesluší se to. Zrovna teď tu zažívání romantyku. ,,Ach Marku!" vykřikne jak nevym co a letí za ním.
On i když je omdlený ji sahá do výstřihu. Jojo chlapy. To já a můj Petřýk známé.
No nic nebudu rušit a přesunu se k Petříkovi.
Je takový pomateny. Napumpovali do něj tu krev že země. Jen mě mrzí to s tou kastrací. Chtěla jsem abi my už neutykal.
Vlastně teď vypadá stejně jako teď, jen je takový hodně sešity.
,,omlouvám se." řeknu provinile a lehnu si mu na hruď a pod mou hlavou mu rupne špatně zasity stech.
,,Pohodka." řekne Lexstein a za rtá se do pelíšku, do kterého se moc nevejdeme.
Hlavně se ten kokot nesmí dozvědět, že jsem jo málem povedla.
,,Miluju tě Petře Lexsteine."
,,Já tebe...Adolfko Holupková." řekne, ale zaváhá u mého oslovení. Chce se vyhnout hátce.
,,Až se vrátíme mám pro tebe dárek." řekne Lekznštajn.
,,Jaký?"
,, kvalitňý."
,,Bude mi chutnat?" optám se ho.
,,Stopro." řekne a víska mě ve vlaskach.
,,Du pustit ordošku." řeknu a pustím náš fejvrit seriálek.
Nic zajímavého tam není. Darka zabil Dorka. Česťa ve vjeznicy. Bar u Čerta má spoustu zákazníků. Krev stříká horem dolem. Eda je na operaci srce a Bybinka nabourat. To vše nic víc níc mýň. Do čela nudní ďýl to byl.
Pak jsme už jen cpinkaly.
ČTEŠ
Slza spadla na růži | Petr Lexstein27
Fanfiction,,Dobré ráno princezno." řekl mi Lexstein . ,,Asi žijeme moc rychle a umíráme pomalu." připustil Lexstein a odešel k sobě do pokoje. . Ráno mě vzbudila bolest hlavy. Otevřela jsem oči a uviděla Lexsteina vedle sebe. Jako vážně on byl...! . ,,Jseš...
