Slza spadla na růži | Petr Lexstein27

Nevěrní

S Keldou jsme leželi oblečení v posteli. Označila bych to jako zážitek roku.

,,Jsem doma látko!" volá na mě moje kamarádka.

,,Ano, mišáčku." Zavolám a letim za mou zpřýzňenou duši. Hlavně se ta kráva nesmí dozvědět o mně a Kelynovi.

Vlasta něco rychle schovávala.

,,Co tam máš ty svině?" zeptala jsem se slušně.

,,Hovoř se mnou slušně!" rozkázala Vlasta.

,,di do prdel." zakřičela jsem a utíkala.

Když v tom se zjevil Lexstein. Oči měl hnědé od pláče a vlasy měl rozcuchané jak čáryfuk. A z krku mu tekla krev.

,,Chtěl jsem kvůli tobě umřít. Za to žes mě povedla!" zakřičel Lexstein výhrůžně a v ruce měl příborový nozik. Jak to ten madrfakr může vědět?

Mlčela jsem a stála jako socha.

,,Si bestyje Adolfo!" zařval a třísknul nožem o zem.

Tak tohle mě ranilo. Nikdo mi nikdy nebude říkat Adolfo.

Popadla jsem nůž z podlahy a zapichla ho do Lexsteina.

Lexstein bolestí spadl k zemi.

,,Ty jseš debilka!" vykřikla Vlasta a běžela k Lexsteinovi.

,,Tatínku!" zařval malý Kelynek zoufale.

,,Co teď? " rozbrečela jsem se.

,,Na zahradě je místa dost, můžeme ho zakopat." navrhla Vlasta.

,,Musíme zavolat doktora!" zařval Kelyn a svého milovaného otce hladil po tváři.

,,Však mě zavřou Kelyne!" zapiskala jsem zoufale.

,,To by sis zasloužila, za to že jsi mě znásilnila a za to, že jsi ublížila mému otci." zařval Kelyn svým jemným hlaskem a k tomu neskutečně prskal jako kocour.

,,Cože tě?" vykřikla Vlasta a ukázala na mě.

,,Ježíš Kristus, to vyřešíme potom! Teď je důležité, kam ho zakopeme!" přeřvala jsem je hlubokým hlasem a odstrčila je od Lexsteina.

,,Zavolej sanytku." zařval z posledních sil Petr.

,,158! Máme volat 158. Keldo piš si 1-5-8!" zařvu.

,,Jsi si jistá, že to je do nemocnice?" zeptá se Kelda a k tomu do rytmu zvedá obočí.

,,Jasně!" odpovím a snažím se zastavit krvácení prášky na ředění krve.

,,Vykrvácim." zasyčý Lexstein.

,,Ale hovno. Ředění znamená řadění jako že se to zařadí a stopne." oznámím důležitě a i přes jeho odpor mu cpu další pilulku.

,,Miluju tě Keldo." řekne Lexstein jak nejslaběji umí. Herečka moje kulišatá.

,,Vem si další prášek." cpu Lexsteinovi už asi sedmý prášek a on odporuje. Debil, čovek mu chce pomoct a on to ještě odmítá!

,,Já tebe tatínku." řekne malý Kelda a má slzyčki v očenkách.

,,Co teď vlasto!" zařvu zoufale a sleduju Lexsteina topícího se v kaluži krve.

,,Musíme ho někam zakopat. Jinak tě zavřou." zašeptá výhrůžně. Jak si tohle může dovolit? Vždyť jsem nic zlého neprovedla. Naopak, snažím se ze všech sil pomáhat.

,,Kam?" řeknu a při pohledu na jezero krve na zemi se mi sevře prdel.

,,Keldo jdi si hrát do pokojíčku!" rozkážu synovi, který nervózně poskakuje kolem těla jaho polomrtvého otce.

,,Musím ho zachránit." řekne Kelda smutně a dívá se mi do očí.

,,Keldo, panenky čekají na čajový dýchánek." namítnu a Kelda rychle vyskočí a baletním krokem dojde až do pokoje.

,,Vlasto?" zeptám se Vlasty a dramaticky zvednu obočí.

Vlasta jen kývne a s tichým ano a také tichým Vlastiným prdem (ve skutečnosti byl můj, jen jsem se nechtěla přiznat) jsme opouštěli být s Lexsteinem v koberci.

,,Já vás nebudu žalovat, jen mě prosím pusťte." žadonil Lexstein s několika tržnými krvácejícími ranami.

Ale my jsme ho začaly zakopávat do Kelynova pískoviště.

Po práci jsme si odfrkly a šly jsme domů. Byly jsme nehorázně unavené.

,,Je to pravda? S tím Kelynovo pannenstvím?" zeptá se Vlasta sklesle.

,,Ano." odpovím. Je mi trochu trapně.

,,Tak aspoň to nemusím dělat já." zvedne Vlasta ramena a pohodlněji se uvelebí na sedačce.

Jen jsem kývla. Už se necítím tak provinile. Vlastně je mi strašně fajn.

Najednou jsme uslyšeli dunivé kroky. Tak jsme se otočily k dveřím od obýváku. Pohled na danou osobu nás doslova vyděsil! Kde ten se tady proboha bere?