Nemocnice

45 5 0
                                    

Probudila jsem se kolem papajících strojů. A vedle sebe jsem viděla člověka, ale ne leda jakého člověka, byl to Petr.

,,Pétíku? Co se stalo?" řekla jsem svým oslabeným hlaskem, ale Péťa mě asi neslyšel

Odpovědi se mi nedostalo. Péťa, -nepochybně protože bylo léto- upadl do zimního spánku. Všimla jsem si, že má prdel zabalenou v ubrusu. Asi neměli podvazky no, co se dá dělat.

Koukla jsem i na sebe byla jsem tak dvojnásobná. Celá nateklá a ošklivá, každopádně moje ošklivost mě nevyvedla z míry, protože jsem ošklivá EVRI DEJ!

Uchlapila jsem zvonek položený na lavici a jako kráva zacinkala.

Vběhla mi do pokoje sestra i s doktorem.

,,Dobrý den, jsem doktor Marek Martin Marián Indigo. A jsem váš ošetřující lékař." řekl pohledný doktor Lexsteinova věku.

,,Co se stalo?" řekla jsem na féra. Se s ním rozmazávat nebudu.

,,Vy jste měla alergickou reakci kvůli pile."

,,Pylu." opravila ho sestra.

,,Si piš! A Peťan, ten kokot vylekal prasnici."

,,Kance." řekla sestřička a kloubila očka.

,,A ty seš kanec vole. No inu Peťko má prdel na tři půlky. Takže je to na hovno a ty nikdy nechoď srát na slunečnicové pole."

,,Vy znáte mého Petra?" otázala jsem se vztekle že žárlivosti .

,,Jasně, zpívánkovali jsme spolu. Ale jak byl ten koviďák, tak bylo málo doktorů a tak jsem šel. Víte co je sranda? No to že nepoznám žílu od tepny a tak. To víte byl jsem na učňáku. Opravář zemědělských strojů. Dobrá práce."

,,Super, takže vy..." udělalo se mi zle.

,,Nebojteee! Píchnout indigokci umím. Jsem léčený feťoš."

,,o-kurka, taký degeš." okomentovala jsem jeho zkušenosti s drogánky.

,,Pustíme vás zítra. Teď jdeme pana doktora zavřít do léčebny. Je psychopat, alkoholik, feťák, gembler, bulimik, anorektik...atd."

Kejvla jsem hlavkou, pořád nechápu, jak tu ten chlap může být.

Začala jsem si pobrukovat teorie holomrazu

,,tohle jsou moje teorie holomrázu,
a každý den mě trápí nový plán a plán.
Ooo ooo ooo ooo ouuuuu!
Strhněte sny, nechte žáry vlát, nechte děti fetovat a pít,
Nechte sliby plápolat, nechte mrtvé srát,
Nechte lásku zhasnout,
ale když budeš muset nechej lásku nevyhasnout.
Ooo ooo ooo ooouuu!"

,,Drž už hubu!" zařval hlas, který už to nevydržel

,,Svetříkuuu." zařvala jsem nadšení, že nejsem vdova. ,,málem si chcip."

,,Tak děkuju, žes mi to řekla." řekl Lexstein nemile.

Svině jedna. Ale i tak I love her, Stein.

,,Miluju tě." řekla jsem po chvilce mlčení.

,,Já tebe taky ne." asi se přeslechl kokot. I tak ho ale ljůbim.

Slza spadla na růži | Petr Lexstein27Kde žijí příběhy. Začni objevovat