,,Dobré ráno princezno." řekl mi Lexstein
.
,,Asi žijeme moc rychle a umíráme pomalu." připustil Lexstein a odešel k sobě do pokoje.
.
Ráno mě vzbudila bolest hlavy. Otevřela
jsem oči a uviděla Lexsteina vedle sebe. Jako vážně on byl...!
.
,,Jseš...
,,Kam mě táhneš ty hovado?!" zeptám se s velkou pokorou, slušností a upřímností.
,,Do prdele." odsekne Indigo.
,,Ty kokotko!" zanadávám a jdu neochotně vpřed. Raději se ani nezastavím na čůrpauzu, pustím to do kalhot. Kdybych se zastavila, tak mě Marek Martin Marián Indigo brutálně pobodá svým silně utupeným párátkem.
,,Co to nadáváš?!" zařve a píchne mě vší silou do zadnice, nutno podotknout, že jeho síla vypovídá síle oslabeného mravence.
,,Auuuuuuuuuu! Indigo? Proč do mě tak bolestivě pícháš?" zanadávám opět a lidé se po nás otáčí, jen nikoho nenápadne mě zachránit 😒.
Indigo nic neřekne a dál mě táhne kupředu. Bolí mě zadní část těla, ve které mám momentálně zapíchlé párátko.
Dotáhne mě do moderně zařízeného opuštěného bytu. Kde pěstuje anglický trávník.
,,Už jsem nejedla 47 minut." podotknu jen tak mimochodem.
,,Nejíst nemusíš klidně i 4 hodiny." v tu chvilku mě zamrazí v zádech a začnu se klepat k tomu jsem šíleně hladová a tak se vrhnu na ten jeho trávnik.
,,Co děláš ty krávo? Co budeme hulit!?" řve jako blázen a vezme mi nokijku, tak teď jsi mě vytrestal ty yndyjote.
Začnu do něj kopat a Marek Martin Marián Yndigoš se odkutaly. Zapnu si sošijální sítě a najedu na facebuk.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Najdu tam tudle fotku, je hodně stará Petrovi na tomto snímku bylo 35 let (dnes je mu dokonce 27 let) a je tam jeho zesnulý bratr Wilbur. Yndygoš je lhář! Dneska poustuju včerejší fotky. Byla jsem tak naštvaná, že jsem se vzteky posrala. Tak taghle teda ne, hosanku.
Vlítla jsem mu do koupelny, kterou právě využíval. Vůbec si nepřipadal hanbatě, když jsem mu tam vběhla a on oblečený se smradlavejma trenclema na hlavě tančil Macarenu.
Mlčky mu ukážu jeho přípjevek.
,,Co mi k tomu řekneš, ty sračko?" oslovím ho jeho oblíbenou přesdívkou. Dokonce mi k němu i sedí, je takovej hnědoučkej a hrozně páchne.
,,To je vzpomínka na Wiliho..." řekne a začne plakat ,,...myloval jsem ho tak, jako on myloval Péťu..."
To mě taky moc rozplaká a tak si spolu sedneme v koupelně a pláčeme.
Najednou se Yndygoš zvedne, ďábelsky se zasměje a utíká z koupelny ven. Nejsem tak mladá, abych se takhle rychle zvedla. Přeci jen, je mi 18. Nakonec mě tu i zamkne.
,,Jak si tomu mohla věřit, ty krávo Wilbur žije a je to mafián." zařve výhrůžně.
,,Wilburgu?" zeptám se.
,,Adolfo?" ozve se s pražky. Budu yknorovat to, že mi řekl Adolfo a raději mu pomůžu. Vlastně ani nemusím. Z pračky se začnou vyhazovat podprdy, kalgotky, huhláky, svítry, montérky a papuče všemožných barev a najednou vypadne hlava! A nakonec celý Wilbur!
