Vavřik přežil.
US tři týdny putuji do vedlejší ulice, abych se dostala domu. Peťko dostane popřátny sekec mazec!
Jak mňe tam ten čůrák mogl nehat!? Zem nacráná!
,,Peďko! Vyhlašují ty válku!" zařvala jsem z plných žaludků.
,,Drž hubu praskla mi voda." zařval Petr a viděla jsem jak mu něco teče z gaťek.
,,Boze neeee! Ještě neeeeee! Jsou nenošený!" řvu a uš jzem mu otpusťyla.
,,Aaaaaaaaaaaa!" řve Petr hizderycky.
,,Co tu viváďýte?"
,,Kelyne, tvÿ sourosenzy uš dou na svjet!!!!!!!!!"
,,Chlafňe klyt. Tatýnku díchej. Zafolám záchranku." Ten náž kluk je šykula. Bude dobrì bratt.
,,Já nesem kladný!! Já rodým!!!"
,,Doufám še tam nebude pan doktor Indygouš" nechtěla sem to řýct na hlaz ale ztalo ze. Peťko začal šílet.
,,TO NN!!!!! JÁ UMŘU!!!!! Y Z MYLÁŠKY UVNYTŘ MNĚ!CHCÝPNU!!!!!"
,,Doprdele Peťko, fžiť je ve cvokhausu s Adámkem!!"
,,PUSTYLY HO, URČYTE!!!"
Peťko má hroznej záhvat. Snašýme se ho uklydnD ale nejte to.
,,Fšade je ta voda!" plakánkuje a já sem také zoufalka
,,Přines žpuntaaa!" zárvu na svého pohotového sínka Kelynka a ten rychlostí slimaka táhne do jiného pokojíku.
,,US cítím jak lezou ven nožičky." zařve smutně a já si povšimnutí malé nožičky, která výši z petrovo nozdry. Peťko jy ako správný feťoš spěd vsaje.
,,Honym! Letyme!" vykřikne a startuje svůj krabicový éropllánek. Ne a ne to chiťnout. Vlasta mlátí krabicovýma křídlama jak dívá a vono hofno.
,,Tak pojedeme buzíkem." navrhnu pokínu malému sínkovy abi žel řítit.
,,Aaaaaa to teče." pláče Petr bezmocně na zemyyyy.
,,Drš pyču!" zařva a plesknutí ho, při pleskanici mu vylezla jedna ručička z ucha, což Petra Lexsteina donutilo ještě k větší hizderýji.
,,Ouuu neeee! To vypadá jak dogtora Yndikoše." Peťko propukne v hizderýckí pláč a snaží se ručičku vyškubnout. Marně, ruka se objeví na druhé straně.
Hlavně se to ten madrfakr nesmí dozvjeďet.
,,Petře. Gde bí se to vzali Yndikošovu ruce!" zařvu a snažím se zachovat klyt.
,,Tady tady/i tadi." ukazuje si na ouško a zoufale vytahuje ušní maz.
,,Dost přestaň. Jak dlouho rodýš?" zeptám se
,,Dlouhou. Hodně dlouho." zařve v sylené křečí.
,,Jak dlouho? Hodně dlouho? Chci přesný čas!" uklidňuju ho.
,,V 82 hodinek 8283mindutek 823573828282 sekunt." zařve zoufale a tlačí abi mohl porodit. Přeci jen mu pomohl ten kurz pro budoucí mamynki.
,,Jak se ti to stalo?"
,,Chtělo se mi čúrinkat a než jsem došel na záchod, tak my rapla plotová vodka."
,,A to je v prdelý! Zavolej porotňý bábu!" rozkážu a Kelynek cupitá ven.
Po asi 93u48r8ri38i484 sekundárních sekundách se k nám dopravý Marta Jandová, která dělala porotkyni i v Česko Slovensko má tejlent.
,,Jak dlouho trvá porot?" ptá se a vyšetřuje Péťu. K tomu olízne plotovou vodku z Peti a poznamená, že je to čerstvé a toxické.
,,A Petře zase jseš toxýk." výkřik u zoufale.
,,Neboj lásko, spolu to zvládneme." uklidňuje mě Péďa, k tomu tlačí, zatím jen něco hnědého a jako naše děti to nevypadá.
Najednou se Marta naštvaně zvedne a dupká jako slon v portzelánu.
,,Děje se něco? Jak je na tom Peťko?" zeptám se vyděšeně. Byla jsem nasraná, ale téhlenct sytujaci být nemůžu.
,,Olízněte to sama!" zařve Marta a vyplachuje sy ousta vodou z vási.
Olísnu do, chutná to zvláštně.
,,Ahhhh joooo ummmm jeeee ooooo iiiuuuuuiiiii to je lahůdka! Peťo výrob novou vodku." řeknu v té slasti.
,,Momentálně pijete moč vašeho přítele." poznamená Marta znechuceně. Kráva, neví o co přichází.
,,Peťo čúrinkej." šeptnu a ukousnu mu nosňý lalůtžek s jeho náušnictžkou.
,,Takže já nerodím? Já jsem si jen cvrnknul do gatí?" optá se Peďko velmi příjemné paní Marty.
,,Ne opravdu ne. Ty děti nejsou any tva mecice staré, opravdu zte se jen pochcal!" řekne Marta a svou dobrotou a mylostrnoztí začíná rutnout jako rajtše.
,,Děkujeme Marto, mohl jsem porotit brzo, a z váz se my to zactavilo, mám tam hroznou blokádu." pochválý si Peďko, když se kouká do kalhot, jestli mu náhodou jedno z dětí nevypadalo.
Marta, když chytne odstín zchnilého rajtšete, od nás rychle uteče, hold dneska více můžu rotí a tak je Marta Jandová dnešní den nepostradatelná, jako Smekta Gou při průjmu.
ČTEŠ
Slza spadla na růži | Petr Lexstein27
Fanfiction,,Dobré ráno princezno." řekl mi Lexstein . ,,Asi žijeme moc rychle a umíráme pomalu." připustil Lexstein a odešel k sobě do pokoje. . Ráno mě vzbudila bolest hlavy. Otevřela jsem oči a uviděla Lexsteina vedle sebe. Jako vážně on byl...! . ,,Jseš...
