Už se přípravujy na akcy.
Peťko je celou dobu na střeše. Naposledy tam nesl růže a požární ochranu.
Přesně otbyl můj čas a já už se kuntálela na horu nastřechu si zahrát pekseso a pak se de na vjec.
,,Huhů." sluší ti to merkne Lexstein. Celá sčervenám. Sem na vísosd zpokojena.
Péťa vitahne s kapsi peksesíno s krtečkem a hrajeme jak dyvý.
Hrajem sy několik hodyn a já uš sem celá utahaná. ,, Peťko stačýýýýýýýýý!!!!!!!!" A uš letým se střehi.
Slišým jen Petkovo voláný a pak...
Se nemrtnu do hlavy, ale někto me chitý. Je to můj sinacek Kelynek.
,,Mamynko co sy dělala na střeše? Že sy s taťkou" a kulyžázky na mě mrkne.
,, Promiň Vlasto, ti krávo🐮 jedna" omluvým se vlastně. ,,To nyc, sů to len šati👗a kúpyla sem ty noví!!😊"
,,Ďakujem kravka🐮 moja😊" a vjenujem sy obětí. 🤗
,,A tobe se taki omlouvám sinuse můj 😊, mám ťa řada 😘😚😍😊🤗
F tom se přyrýtý Lexstein a kdiš vydý jak sme šťasťňé, tak je v poho👍
Jsem řada že je naše rodynka pohromaťe a máme se rádi, protože rodyna musí držet pospolu jako smečka dravých pakobylek.
ČTEŠ
Slza spadla na růži | Petr Lexstein27
Fanfiction,,Dobré ráno princezno." řekl mi Lexstein . ,,Asi žijeme moc rychle a umíráme pomalu." připustil Lexstein a odešel k sobě do pokoje. . Ráno mě vzbudila bolest hlavy. Otevřela jsem oči a uviděla Lexsteina vedle sebe. Jako vážně on byl...! . ,,Jseš...
