,,Dobré ráno princezno." řekl mi Lexstein
.
,,Asi žijeme moc rychle a umíráme pomalu." připustil Lexstein a odešel k sobě do pokoje.
.
Ráno mě vzbudila bolest hlavy. Otevřela
jsem oči a uviděla Lexsteina vedle sebe. Jako vážně on byl...!
.
,,Jseš...
,,Tak vypadněte vy líné krysy!" zařve doktor Marek Martin Marián Indigo a vytahuje na nás příborovou lžíci.
,,Petře! Zachraň mě!" zavolám na mého kluka Lexsteina, který je stále v šoku a schovává se do peřinky.
,,Jděteeeeee!" zařve ten psychicky narušený kokot a běží k mojí posteli.
,,Petře, máš pod postelí Samaru!" zařvala jsem, protože jsem chtěla, aby se Petr zvedl a nepochybně mě zachránil.
,,Uchuhuuuuaaaaa ooooiiiinoooo Samarku nou nou." pištěl a dostal nějaký záchvat při kterém se pochcal.
,,Ježiš! Pojď ty moje princezno." vykřiknu a čapnu Peťulínka Lexsteina. A letím s ním jako bych se měla každou chvelku posrat. A ten doktor nám je v patách.
,,Pane doktore. Stůjte!" zařve sestřička a sváže pana doktora do svírací kazajky.
S Petrem jen vyšuleně čumíme. Nakonec ale hupsneme do výtahu a svištíme dolů.
,,Teď jsme volní jako ptáci!" zavolám a poskočím. Tím pádem vodopádem zaduněla zem.
,,Co si fetnem?" zauvažuje Petrounek.
,,Vole, co?" čumím na něj jak na debila.
,,Jako co mám sehnat víš." upřesní Petřík a rozhodí rukama.
,,Tak chceš flákanec demente!" vykřiknu a Petr nic nechápe. ,,Rozvádíme se!" rozplakala jsem se a utekla.
,,Adolfínkooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo! Počkej! Vždyť já tě miluju! Já ti nechci dát zlatou ránu! Však to přežijem! Adolfo počkej!" volá Petr a já pláču jak žabka rosnička.
,,Petře, je konec." řeknu s vážnou tváří a plakunkuju.
Dál na mě Petrák debilák volal číčoviny, ale já letěla jako bleskoun.
Uletěla jsem mu i bez drog byla jsem na sebe pisna jako byla na mně maminka, kdyš jsem se naučila chodit na zachudek. Děkuji mami, jsi můj vzor.
Rychle jsem doběhla na autobusovou zastávku. Tam jsem chtěla hupsnout do vlaku, ale kvůli mé lehké váze mě nevzali. Prej by se to pode mnou prohnulo. Podobný dementi jak Lexstein. Super a mám toho kryplína zase v hlavě.
Nemohla jsem na něj pořád myslet a tak jsem si sedla na zem a začala zpívat teorii holomrazu.
,,tohle jsou moje teorie holomrázu, a každý den mě trápí nový plán a plán. Ooo ooo ooo ooo ouuuuu! Strhněte sny, nechte žáry vlát, nechte děti fetovat a pít, Nechte sliby plápolat, nechte mrtvé srát, Nechte lásku zhasnout, ale když budeš muset nechej lásku nevyhasnout. Ooo ooo ooo ooouuu!"
,,Mlč už!" asi na mě mluví Petr z myšlenek.
,,Slyšíš drž už hubu!" ach ten jeho ženský hlas. Já ho tak ljůbym.
,,Kurva Adolfo!" zařve znovu a já zjistím, že je to mamča.
,,Neříkej mi Adolfo!" okřiknu ji a rozpláču se jako lama rama.
,,Jezusinky....napkakej ty koťátko. Kočičko moje. Lásenečko. Nemám dudlicek tak neplakinkej." chová mě má vychrtlá maminka. Za to já mám metrák.
,,No jo tak jedeme domů." řekla jsem a zvedla se. Vlastně mamka o mně dlouho nic nevěděla.
,,Ano zlatíčko." řekl mamísek a na zdvišce mě zavezla domů. Teoreticky vzato jeli sme takhle reálně Kamo sedmdesát kilometrů v rychlosti osum milimetrů za hoďku. Pohodkaaaa! Máma umí jet i pomaleji. Prej že se o mě bojí.
Po cestě mi pajpl mobilní telefon Nokijka. Původně jsem na něj nechtěla šahat, aby se neopotřebil, ale pak jsem se mrknulka.
Synek Kalda Kde jsi? Taťka pláče. :(
Maminka Adolfunka Už se nevrátím zlatíčko, tvůj otec mě urazil a to se nezapomíná.
Synek Kalda Myslíš že bych byl dobrý táta?
Maminka Adolfunka Wata fák!?
Synek Kalda Vlasta je ňáká tlustá tak se bojím, aby nebyla těhotná. Přikládám foto.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Maminka Adolfunka To je kus panečku! Minimálně trojčata dobrá práce!
Synek Kalda. Táta mě zabije :'(
Maminka Adolfunka U mě máš podporu drahoušku!
Synek Kalda Miluju tě mamčo
* konec četu*
,,Tak jsme tu Adolfko!" oznámí mi matinka.
A já jsem zase splátky doma. Všechno co jsme plánovali s Petříkem. Tedy aspoň já. Jako by bylo zapomenuto. Snad to byl jen sen. Všechno je nenávratně v prdeli! Asi jsem si s ním měla něco dát. Nechci, aby byl smutný. Hlavně nechci aby byl v klubu 27. A já nechci, aby tam patřil. Neboť mu je 27. Stejně jako Kurtovi...
_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-
*Propagandové okénko*
Mimochodem! Na svém osobním účtu píšu fanfikci o Kurtovi. Zatím je v konceptech, protože nemám odvahu ji vydat, ale jednou tu pro vás bude. Tedy pokud to čtěte tak měsíc po vydání, tak tam je. Snad. Asi. Možná. Nebo asi ani ne.
