The Maze Runner: To The Last City And Back ✔️

23.

Vyhýbala jsem se prchajícím lidem. Snažila jsem se na sebe upoutat, co nejmenší pozornost. Můj cíl se potuloval někde venku a hledal Thomase a mně. Naháněli jsme se tu jak psi. V tu chvíli jsem si myslela, že ho nenajdu a skoro to vzdala.

O to větší radost jsem měla, když jsem ho našla. Držel Teresu za paži, ta se však vzpírala s myšlenkou mu utéct. Jakmile k ní přiložil zbraň, vykřikla jsem jeho jméno. Oba se podívali mým směrem. Teresa se zaměřila na mé ruce, kde jsem svírala pistoli a sérum pro Newta.

Blonďák se ušklíbl, došlo mu, co se stalo s Jamesem.

,,Nech jí jít," promluvila jsem, ,,Tohle je jen mezi námi." Janson se podíval na brunetu a mykl rameny.

,,Nevím, nevím. Mně se tahle situace líbí," usmál se a vzal Teresu pod krkem.

,,Všichni víme, že Teresa není ta, která tě zajímá," zavrčela jsem a popošla k nim. Janson nabil zbraň a tím mi dal jasně najevo, že nemám udělat ani krok.

,,Čekala jsem od tebe něco víc, nebudu lhát," povzdechla jsem si. Blonďák se uchechtl a pohnul s Teresy hlavou, která se setkala se zdí. Bruneta spadla na zem. Její hrudník se zvedal a klesal. Ulevila jsem si. Byla jen mimo.

,,Spokojená?" Rozpřáhl ruce. Kývla jsem a namířila na něj. Jen se zasmál a zakroutil hlavou. Za mnou se ozvala obrovská rána, automaticky jsem se otočila a sledovala sutiny budovy, ze které jsem vyšla.

James.

U krku se mi objevily silné mužské ruce. Pustila jsem zbraň i sérum na zem, mé ruce chytly ty jeho. Byla jsem slabá a snaha vymanit se z jeho sevření se snižovala. Až když mé oči viděly černo, stisk povolil. Sesunula jsem se k zemi a nabírala čerstvý vzduch. Janson kopl do mých zad. Jedním pohybem mě otočil a sedl na mě.

,,Kdo má zase navrhl, hm?" zeptal se. Má tvář schytala štípavou ránu. Tušila jsem, že se poblíž potuluje Thomas a Minho s Newtem. Doufala jsem, že se tu objeví Sonya a ukončí Jansona než on ukončí mě. Jenže já tu byla sama. Teresa dostala pecku do hlavy a je v bezvědomí. Jsem na něj sama. A sil nemám dost.

,,Co se jí stalo?" vykřikla jsem, když se jeho ruka chystala stisknout můj krk. Janson zkameněl a podíval se na mě výrazem, který jsem u něj nikdy neviděla. Moc dobře věděl, o čem mluvím. O kom.

,,Jestli mám zemřít, chci vědět, co se s ní stalo," zopakovala jsem. V momentu, kdy byl blonďák mimo realitu, shodila jsem ho ze sebe a oddálila se od něj. Janson seděl na šedých betonových dekách jak hromádka neštěstí.

Naklonila jsem hlavu na stranu.
,,Ty jsi jí zabil," zašeptala jsem. Slzy mi zamezily vidět čistě.
,,Ne, tak to nebylo," zamumlal. Seděli jsme od sebe v bezpečné vzdálenosti a mlčeli. Janson promluvil chraplavým hlasem: ,,Dělala v laboratoři. Snažila se se zbytkem týmu přijít na to, jak získat lék." Vykulila jsem na něj oči. ,,Dělali jsme vám testy, jestli nejste nakažení. Z většiny případů jste byli naprosto v pořádku. A tvoje matka to tak chtěla nechat. Jenom braní krve a konec. Jenže vedení mělo jiný plán.

ZLOSIN začal brát všem děti a najít další možnosti, jak lék posílit tak, aby fungoval. Proto tolik dětí. Tvá matka byla proti," odmlčel se.

,,Vzala si Newta, Sonyu, Thomase a Minha k sobě." Nevěřícně jsem se na něj podívala, ale mlčela. Chtěla jsem vědět víc. Potřebovala jsem vědět, co nás dostalo až do zničení posledního fungujícího města.

,,Byli jste malí, takže byste si to ani před vymazáním paměti nepamatovali... Ale našli jste způsob, jak opustit ZLOSIN a jít do přírody. Byla to několikátá výprava, ale byla poslední. Našli jsme vás, jak křičíte venku o pomoc a několik raplů přímo za vámi. Vojáci popadli Sonyu s Minhem a Thomasem, já vzal tebe a Scarlet se rozběhla k Newtovi."