The Maze Runner: To The Last City And Back ✔️

13.

Nohama jsem pohybovala ve vzduchu. Vedle mě seděl Thomas a před námi na židli Newt s Jamesem. Gally pořádně svázal Teresu. Snažila se vysvobodit se, ale neměla šanci. Minho se opíral o stůl, na kterém jsem seděla a jeho úšklebek jasně říkal, že si tuhle situaci užívá. 

Gally Terese sundal pytel z hlavy, ta se na nás všechny vyděšeně podívala.

,,Mio?!" vyhrkla. Její hlas se rozlehl po starém kostele, že to znělo, jak kdyby křičela. Mile jsem se na ní usmála a zamávala. ,,Jak je to možný?" 

Nic jsem neříkala a sledovala její zděšený výraz. Prohlédla si i ostatní, nepřestala se ale koukat na Thomase. 

,,Co to má být?" Gally si před ní dal židli a sedl si. 

Myslíš, že nám pomůže? uslyšela jsem Thomasův hlas. Telepaticky jsem pokrčila rameny. 

Kdo ví, tak či onak nebude mít na výběr. Musíme z ní dostat co nejvíce informací, prohlásila jsem a ušklíbla se. Thomas lehce kývl a dál sledoval Teresu. 

,,Myslím si, že nemá cenu chodit kolem horké kaše, takže," odmlčel se Gally a ohlédl se na nás, já i Thomas jsne kývli na souhlas, ,,potřebujeme se dostat do místa, kde držíte naše lidi. Kde je to?"

,,Nevím," zamumlala bruneta. Její oči pozorovaly Thomase a jeho klidný obličej. S brunetem jsme jí nespustili z očí. Snažila jsem se s ní telepaticky spojit, ale kolem mě vládlo ticho a tma. 

Nemůžu se k ní napojit, ohlásil Thomas. 

Vypadá to, že jí to smazali, zapřemýšlela jsem se. 

Proč ale?

Mezitím, co se Gally pokoušel dostat z Teresy jakoukoliv informaci, přemýšlela jsem nad další možností, jak se dovnitř k našim lidem dostat. A že mě napadl příšerný plán. Teď byla jen otázka, jestli to někomu říct nebo ne. 

Gally vstal a přiblížil se k nám, jakmile z Teresy padla první informace. 

,,Co když to řekla jen tak? To, že laboratoře a pokoje jsou ve stejné budově nemusí být nutně pravda," uvažoval Minho. Gally mu dal za pravdu. Mlčela jsem. Měla pravdu. Ona, já a Thomas jsme to moc dobře věděli. James hýbal nohou a zamračeně pozoroval Teresu, ta ze mě nespustila pohled. 

,,Vypadá to, že máš v hlavě guláš, co?" ušklíbla jsem se a seskočila ze stolu. Newt se natáhl ke mně, ale byla jsem rychlejší a vyhnula se jeho ruce. Teresa si mě celou prohlédla, její kapky potu tekly po červených tvářích, oči měla vyvalené s úžasem.

,,Jsi imunní," konstatovala. S kamenným výrazem jsem kývla a naklonila se k ní. Necukla, sledovala mé oči bedlivě jak já ty její. Kamarádství mezi námi definitivně skončilo, ale že by jí vyměnila rivalita bych neřekla. Každá si šla za svým, ale na dětské války jsme se obě vykašlaly.

,,Určitě bys kapku chtěla, že?" Za Teresou se otevřely dveře. Lawrence se schovával ve stínu. 

,,To, co jsem řekla, je pravda. Laboratoře a pokoje, kde Placery drží, jsou ve stejné budově. Dole jsem ale nikdy nebyla, doktorka Paige mě tam nikdy nepustila," prozradila bruneta. Mile jsem se  usmála a narovnala se. James vedle mě stál se sklenicí v ruce a dal Terese napít.

,,Budeme hodně improvizovat," zašeptala se klukům a ohlédla se na mou kamarádku. Bývalou. 

,,Jaký debilní plán tě napadl?" James položil sklenici zpět na stůl. Kluci se na mě podívali. Zakroutila jsem hlavou, aby to neřešili. 

,,Je to kravina," řekla jsem. Nebyla to kravina, jen by to stálo mé nervy, síly psychické i fyzické a dárek překvapení, že by má krev opravdu dokázala uzdravit.

,,Ten pohled vypovídá o opaku." Probodla jsem Newta pohledem a povzdechla si. ,,Potřebujeme někoho uvnitř." Ticho zahalilo celý kostel. Všichni jsme se na sebe podívali. 

,,Obleky od stráží máme, to bylo i v plánu. Někdo se za ně převleče, otevře brány a zbytek tam vtrhne." Gally s Thomasem měli plán vymyšlený hned, co se zjistilo, že máme cestu dovnitř. Já byla proti zničení města a všichni to věděli. Bylo tam vše, elektřina, ubytovny, obchody, práce. Normálně fungující město a oni ho chtěli zničit. 

,,Tohle jsem neměla na mysli," zamumlala jsem potichu. Newt se na mě podíval, jak na ducha. Došlo mu to. 

,,Jasně a ještě řekni, že bys tam šla ty!" odfrkl James a ironicky se zasmál, když jsem přikývla. Thomas si položil hlavu do dlaní. Minho radši pozoroval Teresu, ale kroutil při tom hlavou. Gally se ušklíbl a kývl. ,,Vyšťaví tě jak pomeranč." Než jsem stačila něco namítnout, Newt mě surově vzal za paži a otočil k sobě. Naštvaně jsem se mu vyvlíkla, blonďák se zuřivě mračil.

,,Zbláznila ses?!" vykřikl a roztáhl ruce. ,,Lepší než nic!" štěkla jsem po něm. ,,Jenže my už plán máme, Mio!" Newt mě vzal za paže a přitáhl k sobě. Koukala jsem se mu do očí.

,,Ale je nic!" stála jsem si za svým. Nikdo nic nechápal. Jejich plán byl úplně špatný. Lawrence si pročistil hrdlo a tím upoutal naši pozornost. Přes Teresy hlavu přehodil pytel a otevřel dveře. Neohlížela jsem se po klucích a odešla za ním. 

V místnosti s mapou města jsme se sešli a koukali po sobě. Tessa a Sonya přišly až teď a netušila, do jaké atmosféry se dostaly. 

,,Nikam nejdeš," promluvil James. Protočila jsem očima a opřela se o stůl. Thomas zkoumal mapu a mlčel. 

,,Pokud budu uvnitř, budeme mít sérum a můžu se spojit s Thomasem, abych mu dala informace ohledně místa a akcí," vysvětlila jsem podrážděně už podruhé. Sonya zakroutila hlavou. ,,Je to riskantní."

,,Samozřejmě, že je! Ale to, že tam Thomas s Newtem a Gallym půjdou za stráže a budeme doufat, že to zvládnou projít, je kravina!" vykřikla jsem a podívala se na Thomase. 

,,Mia má pravdu," ozval se Lawrence. Jeho vysoká postava se objevila těsně vedle mě, tmavé oči si všechny v místnosti prohlídly. ,,Nikdo z vás ostatních neví, jestli jste imunní nebo ne."

,,Teresa by nám to možná mohla říct," prohodil Minho. Thomas na něj kývl a Asiat zmizel za dveřmi. Střetla jsem se s Newtovým pohledem, ze kterého se nedalo přečíst, co si myslí. I když já to moc dobře věděla. Sledovala jsem Newtovo chování, něco bylo jinak. A všímal si toho i James. Oba jsme se na sebe podívali a pohled přesunuli na Newta, který nás viditelně zabíjel očima. 

,,Nemůžete mi to ani jeden zakázat," špitla jsem. Gally si sedl do křesla a zamračeně přemýšlel. ,,Zničení města taky není dobrý nápad," pokračovala jsem, když v místnosti bylo dlouhé ticho, ,,můžeme v něm žít. Proč byste ho chtěli zničit?"

,,Lidé jako jsou my pohrdají ZLOSINem tak moc, že jsou schopni udělat cokoliv jen aby ho viděli hořet," odpověděl mi Lawrence. Po očku jsem sledovala, jak si na mapu města položil plazivou květinu v rozbitém květináči a dotýkal se jejích lístků. 

,,Zahazují si možnost žít jako před několika lety, to nedává smysl," promluvila Sonya. Usmála jsem se na ní na znamení, že jsem ráda, že při mně stojí.

Ticho, jen voda tekoucí z konvice, která zalévala květinu na stole a Lawrencovo hlasité dýchání. Sžíralo mě to ticho a dusno.

Bez jediného slova jsem obešla Newta a zmizela z místnosti.