The Maze Runner: To The Last City And Back ✔️

8.

Z jedné místnosti do druhé. Opřená o studené cihly jsem sledovala malou žárovku vprostřed místnosti mimo cely. Měla jsem pro sebe jenom malou plochu, žádnou matraci, nic. 

Poté, co jsme přijeli na, jak to nazvali ti muži, bezpečné místo, nás s Thomasem rozdělili a já zase skončila sama. Přestávalo mě to bavit a začínalo vytáčet. Nevím, jak dlouho jsem tu byla zavřená, ale měla jsem dostatek času na spánek a přemýšlení, jak se odtud dostat. Problém byl jednoduchý. Nikdo sem za celou tu dobu nešel. Občas jsem si fakt myslela, že jsem toxická a všichni se mě štítí. A to jsem jim ve skutečnosti mohla zachránit zadek svou krví. 

Kolem zápěstí se mi začínaly tvořit modřiny od Ryana. Při pomyšlení, co se málem stalo a jak skončil, se mi zvedl žaludek. Předklonila jsem se a jídlo, které jsem naposledy jedla v táboře bylo venku. Promiň, Pánvičko. 

Rozesmála jsem se. Vydržela jsem spousty hnusných věcí a pozvracím se z mrtvého kluka, který se mě snažil znásilnit. Nechápala jsem své tělo a ani jsem neměla v plánu ho pochopit. Sebrali mi kabát, který by se teď velmi hodil. Umírala jsem zimou, nebylo tu žádné topení a okno, které by aspoň trošičku poskytovalo světlo. Škrábance na pažích přestaly krvácet, díry na triku ukazovaly špinavou podprsenku a červené čáry od Ryanových nehtů, jak přejížděl po pokožce. Před očima se mi vybavil brunetův výraz, ve kterém šel vidět neúspěch, jeho vyděšené oči a hlavně kulka na čele. Opatrně jsem si sáhnula na obličej, krev již zaschnula. Nesnažila jsem se jí umýt, brala jsem jí jako výhru nad Ryanem. Jen ať jde pořádně vidět. 

Poprvé se dveře od místnosti otevřely. Zamračeně jsem koukala na blondýnu v mém věku a dál poklidně seděla na zemi. 

,,Odkud znáš Thomase?" Její unavený hlas se ozval prázdnotou. S úšklebkem jsem vstala a došla k železným tyčím, které nás od sebe dělily. 

,,Kdo se ptá?" 

,,Tessa," zavrčela a šedýma očima si mě celou prohlédla. Pokrčila jsem rameny. ,,Známe se od malička. Užili jsme si spolu spoustu jízdy," sarkasticky jsem se na ní usmála. Tessa protočila očima a opřela se o mříže. ,,Kde je?" vyhrkla jsem ze sebe. Blondýnka mykla rameny. Hrála stejnou hru jako já. Mlčela jsem a celou si jí prohlédla. Béžové a tmavé oblečení jí padlo perfektně, byla bez všemožných důkazů zápasů a hlavně byla čistá. Ne jako já, která neviděla sprchu už dva dny. Přivřela jsem oči a nepřestala se na ní koukat. Byla mi povědomá. Někde jsem jí už musela vidět. Jenže kde?

,,Obě víme, že si vymýšlíš. Stačí říct celou pravdu." 

,,Však jsem jí řekla," zamumlala jsem a opřela se o tyče vedle mě. Tessa se podívala na mé tričko v dezolátním stavu a místo, kde se kousek odkrýval kousanec od rapla. ,,Něco mi říká, že ne." Protočila jsem očima. ,,To se stalo před půlrokem. Teď už jsem v cajku," vysvětlila jsem jí s úsměvem na tváři. Doopravdy mi do smíchu nebylo. Cítila jsem Newtovy rty na jizvě a bylo mi z toho smutno. 

,,Kravina," vyprskla Tessa, ,,nikdo nedokáže přežít kousnutí." 

,,Když myslíš." Na tváři se mi rozlil úsměv, který jí štval. Moc dobře věděla, co to znamená. Její pleť zbledla. ,,Jsi imunní," zašeptala. Tiše jsem jí zatleskala a pochválila, že jí to trvalo tak "krátce." Odpíchla jsem se od tyčí a naklonila hlavu na stranu.

,,Pustíš mě teda nebo ne?" Blondýna zakroutila hlavou. Údajně nemůže kvůli jejímu šéfovi. Nervózně jsem si dala vlasy z krku a držela na nahoře. Pomáhalo mi to přemýšlet, jenže teď nápady byla ta tam. Slyšela jsem udivení. Podívala jsem se zpět na Tessu, která rychle otevírala dveře a mířila ke mně.

,,Nehýbej se," řekla a otočila mě. Zajímal jí můj krk s tetováním. Potichu zanadávala. ,,To není možný," špitla a udělala ode mě krk dozadu. Otočila jsem se na ní a vytáhla obočí. ,,Že jsem měla pravdu, že se znám s Thomasem? Říkala jsem ti to," mrkla jsem na ní. Tessa zakroutila hlavou a zakryla si pusu. Její změna chování mě překvapila a děsila. Bála jsem se k ní udělat krok nebo jen promluvit. Z drsňáka se stalo malé dítě. Mohla jsem využít situace, vrazit jí a zmizet. Něco mi ale říkalo, že to dělat nemám. Místo toho jsem se telepaticky připojila na Thomase a bylo mi zcela jedno, že porušuju naše pravidla. Musela jsem vědět, kde je. 

Tommy, kde u všech grindů jsi? vykřikla jsem na něj. V mozku mi zabrnělo, slyšel mě.

Lepší otázku jsi mi fakt dát nemohla, zabručel. Cítila jsem, jak si povzdechl. 

U nějakých lidí ve sklepě. Pověděla jsem mu, že jsme na tom podobně. 

Tessa se najednou opřela o zavřené dveře od cely. Její oči byly podlité slzami. Thomas se zeptal, jestli je vše v pořádku. Zapomněla jsem, že mu pouštím mé pocity. 

,,Proč brečíš?" Zkřížila jsem si ruce na hrudi a nepřestala jí pozorovat. ,,Tvůj otec je ředitel ZLOSINu." 

,,Neřekla bych ředitel, spíš taková loutka s velkým egem... Janson," vyprskla jsem jeho jméno. Nerozuměla jsem tomu, co se právě dělo. Dostála jsem hodně reakcí na to, kdo je můj otec. Když James a Jorge do tábora přivedli nové lidi a zjistili, čí jsem, drželi se ode mě pěkně stranou. Nikdo mi nevěřil. Neměla jsem jim to za zlé. V tomto světě se nedá věřit lidem na potkání. Proto mě překvapila její reakce. Něco bylo špatně. Tessa si něco mumlala pro sebe, vypadalo to, že jsem pro ní přestala existovat. S milým úsměvem jsem na ní zamávala a dostala její pozornost. Začala se smát a kroutit hlavou. Na venek jsem se usmívala, ale vevnitř si pokládala otázku, jestli náhodou nebyla kousnutá a příznaky se ukazují až teď. V mé přítomnosti, samozřejmě. 

Co se děje, Mio? Naposledy, co jsi byla tak rozrušená, jsi byla v místnosti s úchylem, ozval se Thomas. Věděla jsem, že se mi snažil zlepšit náladu, ale nedařilo se mu to. Bohužel. 

Přesunula jsem se na nový level. Bláznivá holka, heč, vyplázla jsem na něj jazyk. Thomas mě hned seřval, ať si z toho nedělám srandu a utíkám. 

Položila jsem mu jednoduchou otázku: A jak, když se o ty frasný dveře opírá?

Neměl na to, co říct. Ani já ne. Tessa se pohnula. Přestala brečet, ale její červené oči by jí prozradily, kdyby odešla za nic netušícím lidem. 

,,Hodláš mi říct, co to bylo za divadlo nebo si to necháš pro sebe a budeme dělat, že se nic nestalo? Protože teď si začínám myslet já, že se z tebe stává rapl," zazubila jsem se. Tessa se plácla do čela. Zjevně mě měla plné zuby. Nebyla jediná. Fronta byla dlouhá. 

,,Myslela jsem, že to není pravda. Když mi to Lawrence řekl, vysmála jsem se mu." Poškrábala jsem se ve vlasech a koukala jinam. Neměla jsem tušení, o čem sakra mluví. Třeba se fakt zbláznila. ,,Říkala jsem si, že je blbost, abych někde v ZLOSINu měla sestru. Nedávalo mi to smysl. Proč já bych žila v tomhle a můj sourozenec v luxusu?" Trhla jsem sebou a zpozorněla. 

Co právě řekla?!

,,Díky jednomu z našich, kteří se dostali dovnitř a pracují pro mého otce, jsem zjistila, že měl něco s velice váženou laborantkou, která taky otěhotněla. Myslela jsem, že její dcera byla jedna z těch, které uprchly, Sonya. Ale není to ona." Její slova se mi vryla do paměti. Každé blbé slovo mi motalo hlavu. Černo před očima jasně říkalo, že za chvíli sebou nejspíš seknu. Nechtělo se mi tomu věřit.

To, že by Janson měl milenku, mě ani nepřekvapovalo. Ale ten fakt, že otěhotněla a měla dceru, která teď stojí přede mnou, do mě vrazil jak něčí pěst.

Nohy daly výpověď. Opírala jsem se o špinavou zemi a zrychleně dýchala. Tessa se kecla ke mně. 

,,To není možný. Lžeš," zavrčela jsem. Thomas mi křičel v hlavě. Neměla jsem kontrolu nad telepatií, takže bylo možné, že mě cítili i Aris a Teresa. V tu chvíli mi to bylo jedno. 

Vyděšeně jsme se na sebe podívaly a brečely. Teď mi dávalo smysl, proč je mi povědomá. Její světlý dlouhý obličej. Blonďaté vlasy s nádechem hněda a malými vlnkami na jejích koncích. Ty jsem měla taky. Byla tam. Jansonova podoba. 

,,To ty jsi má sestra."