The Maze Runner: To The Last City And Back ✔️

14.

Střecha budovy se stala mým oblíbeným místem na přemýšlení. Musela jsem si vzpomenout na víc věcí, než jsem to zatím věděla. Jen jsem nevěděla jak. 

Nemohla jsem přestat myslet na můj plán. Neviděla jsem jinou možnost než ho probudit k životu. Musela jsem se dostat dovnitř, získat lék, najít informace ohledně našich minulostí a dostat Placery a další lidi ven. Nechtělo se mi věřit, že by to kluci zvládli udělat z pozice stráže. 

Bouchnutí dveří mi oznámilo něčí přítomnost. Neohlížela jsem se. Utřela jsem si oči od slz a zhluboka se nadechla. 

,,Tady jsi! Nemohl jsem tě najít. Tenhle barák je jak labyrint," zavrčel brunet. Uchechtla jsme se k čemu budovu přirovnal. Sedla jsem si k němu blíž a koukala na Poslední město. 

,,Fascinuje mě, ani nevím proč," prozradila jsem. James kývl. Ticho mezi námi bylo zcela rozdílné oproti tomu, které vládlo dole. 

,,Nechtěl jsem to říkat před nimi, ale ten rapl a ty máte pravdu," zašeptal. Vytáhla jsem obočí. 

,,Kluci to sami nedají. Nemají jak získat sérum, když ty budeš tady. Navíc nemohla bys jít s nimi, protože jsi moc malá na to hrát chlapa v obleku." Poslouchala jsem jeho slova. Vše dávalo naprostý smysl a já byla ráda, že mi někdo rozumí. 

,,Spíš mi jde o to, co všechno ti budou dělat a jak to bude bolet," přiznal. Střetla jsem se s jeho unavenýma očima a mile se usmála. Povzdechla jsem si a pokrčila rameny. 

,,To není podstatný. Zvládnu to."

,,Můžou tě zabít," vydechl. Viděla jsem na něm, jak ho to trápí. O to víc jsem musela mlčet a dělat, že vše bude v pořádku, i když jsem měla tušení, do jakého pekla se ženu. 

Zakroutila jsem hlavou a vzala jeho ruku do těch mých. Oproti mým byla ta jeho teplá, taky tu neseděl dobré dvě hodiny. Mlčky jsem mu koukala do očí. 

,,Půjdeš do toho se mnou nebo ne?"

,,Ty to chceš udělat tajně." Kývla jsem, na jeho čele se vyrýsovaly vrásky. Pustila jsem jeho ruku a promnula si obličej. Trpělivě jsem seděla na místě, kdežto James chodil za mými zády sem a tam. Potichu nadával, ani nevím komu nebo za co. 

Otočila jsem se na něj, za ním stála Tessa a koukala na nás. James beze slova a jakéhokoliv znamení, že mám s ním počítat nebo ne, odešel a nechal mě tam s mnou sestrou. Ta zaujala jeho pozici a zajímala se o Plac a ZLOSIN. Nemělo cenu jí už něco tajit. Vyklopila jsem vše, co mi přišlo důležité, že by měla vědět. Detaily o mně, Newtovi a zbytku Placerů jsem si nechala pro sebe. A hlavně Chucka. 

Jak jsme si spolu povídaly, došla mi jedna věc. Nemám sebemenší důvod na ní žárlit. Přeci jenom je to má sestra a já Newtovi věřím. Dělala bych si tak zbytečné problémy navíc.

Prstem jsem si přejížděla jizvu na zápěstí a koukala na Tessu. Janson o ní nevěděl. Tessy matka musela zmizet a starat se o ní sama. Možná jsem byla i ráda, že nevím, co se mi v minulosti stalo. Celý svůj život vědět, co se mé matce stalo a jak jsme žili s Jansonem byl velký otazník. A jedna má strana to tak chtěla nechat. 

///

Druhý den jsme byli s Jamesem a Tessou prověřeni, abychom šli udělat zásoby do Posledního města. Upravila jsem si kšiltovku a proplétala se městem plného lidí. Po očku jsem sledovala každý roh budovy, kde byly kamery. Všichni jsme si dávali pozor na policejní vozy, které tu projížděly. 

Rozdělila jsem se od Tessy a Jamese a vešla do supermarketu. Do košíku jsem dávala věci, které mi byly sděleny, ať koupíme. Mnohokrát jsem musela odolat nad čokoládovou tyčinkou nebo pytlíkem brambůrků. V tu chvíli jsem si připadala jak normální člověk v normálním světě. Jako kdyby skleněné dveře rozdělily svět na dvě půlky. Kdyby to mohla vidět Cassie.

Se zaplaceným nákupem jsem vyšla ven a rozhlédla se. Přišlo mi, že něco je špatně. Přede mnou se na malém parkovišti zastavilo policejní auto. Okamžitě jsem začala panikařit. Otočila jsem se ale k odchodu do centra města a dělala, že jejich společnost mě nijak netrápí. 

Uslyšela jsem nabíjení zbraní.

,,Hej! Stůj!"

,,Nemáš kam utéct!" zakřičel druhý. 

Rozběhla jsem se po ulici a snažila se zmizet policii z očí. Těžký nákup mi ale utíkání znemožňoval. Viděla jsem je za sebou, neustále něco říkali do vysílačky. Proběhla jsem kolem Tessy, která právě vyšla z jiného obchodu, kde jsem upustila nákup a dala do běhu. Tessy si ani jeden ze policistů nevšimli a rozběhli se za mnou. Probíhala jsem uličkami a musela se zastavit, když se na druhém konci objevily další dvě mužské osoby. Ohlédla jsem se za sebe a viděla dva udýchané policisty.

Jednu výhodu to mělo. Za chvíli se dostanu do budovy ZLOSINu, kde na mě udělají testy a sérum. Můj plán vyjde. 

,,Říkal jsem ti to!"

,,Moc se neraduj, grinde!" zamumlala jsem a dala ruce nahoru. Černě oblečený muž s maskou ke mně přišel a surově mi spoutal ruce za zády. 

,,Janson bude mít z tebe velkou radost," zašeptal mi do ucha. Sykla jsem bolestí, když se mi provaz zařízl do kůže. Policie zmizela a já zůstala v uličce se strážci. 

,,Tu čepici sis měla vzít už předtím," prohodil druhý a otevřel zadní dveře do černého auta. Neohrabaně jsem nasedla na sedadla a rozhlédla se kolem. Nebylo tu nic, co bych mohla využít na později.

,,Thomas bude někde blízko, co?" Ve zpětném zrcátku jsem se podívala do hnědých očí a smrtelně se na něj podívala. Nakonec jsem se ušklíbla a pokrčila rameny. 

,,Nevím, naposledy, co jsem ho viděla, tak byl na pokraji smrti." Strážci se na sebe podívali. Auto se pohnulo a my jeli. Z okna jsem viděla Tessu a udýchaného Minha, jak nás sledují. Zamračila jsem se. Nikde jsem neviděla Jamese. 

,,Pane, máme je," prohlásil do vysílačky spolujezdec. Celé mé tělo se pokrylo horkem. Naštvaně jsem je pozorovala. Jejich spokojené výrazy. Naklonila jsem a opřela se o mříže, které je chránily od toho, abych jim nerozbila nos o palubní desku auta. 

,,Malý tip... Nepřidají vám plat, ani vás nepovýší. Janson bude dělat, že neexistujete." Muž se na mě otočil, mrkla jsem na něj a mile se usmála. ,,Děláte ze sebe debily."

,,Dostaneme lék," ozval se muž za volantem. Nahlas jsem se rozesmála. 

,,Hezká pohádka," uchechtla jsem se a podívala se na jeho spolupracovníka, ,,nemají lék ani pro sebe, natož pro vás. A jestli bude, vy rozhodně nebudete mezi prvními, kdo ho dostanou."