The Maze Runner: To The Last City And Back ✔️

3.

Užívala jsem si čistý vzduch a kochala se krajinou. Zatočili jsme doleva a já se okamžitě napřímila. Otevřela jsem pusu dokořán a dívala se na moderní město. Zdi, které ho chránily byly obrovské. Před nimi se rozprostíraly zničené budovy, malé pohybující se tečky byly známky lidí nebo raplů. Thomas zastavil na odpočívadle, na nic jsme nečekali a seskočili z auta. Zastavila jsem se na hraně kopce. 

Vysoké mrakodrapy a o polovinu menší budovy byly skoro celé prosklené. Modrá barva se objevovala na obrazovkách po budovách, které se odrážely ve sklu kousek od dalších budov. Byla to pevnost. Stěny chránící Poslední město byly šedé, pevné a vysoké jak některé stavby nebo do poloviny těch větších. 

,,To není možný," zašeptal Thomas. ,,My žijeme na úrok toho, co najdeme a ulovíme a oni si žijí v úplně jiném světě. A to nás dělí jen zeď." Mlčela jsem a koukala na nejvyšší budovu města. Brunet do mě drbnul. Hlavou jsem kývla na budovu. ,,Budou v té nejvyšší. Laboratoře a testy můžou mít na různých podlažích, Placery na dalších."

,,Kdyby byly každý někde jinde, nevyplatilo by se jim to kvůli dopravě a lidi by si začali všímat," dal mi za pravdu. Chvíli jsme mlčeli a pozorovali město. Snažila jsem se zaměřit na písmena na obrazovkách, ale byli jsme moc daleko. Určitě tam nebylo napsaného nic hezkého.

,,Půl roku," špitla jsem a přesunula pohled na zničené město. ,,Půl roku vymýšlení plánu, abychom je dostali pryč a do bezpečí. A Jorge s Vincem si dovolí nám to zakázat." Vítr se zvedl. Slunce začínalo pomalu klesat. Zatnula jsem pěsti a písmeno po písmenu pořád dokola četla nápis ZLOSIN. Thomas si mě přitáhl k sobě do objetí. Zavrtala jsem se mu do hrudi a oba si na stejný čas nahlas povzdechli. Uchechtli jsme se tomu a podívali na sebe. ,,Co tě žere?" Mykla jsem rameny a již po několikáté koukla na město. ,,Co když mají pravdu? Jdeme ZLOSINu přímo do chřtánu, Tommy," vyřkla jsem to, co mě trápilo. 

Thomas byl jeden z lidí, kterým jsem mohla říct vše. Byli jsme pro sebe jak bratr a sestra. Strávili jsme spolu v Placu spoustu času, předtím ve ZLOSINu také. Nikdy mezi námi nic nebylo, vždy čistě přátelství. Thomas měl oči jen pro Teresu a já zas pro Newta. Čím víc jsme si o nich povídali, tím víc jsme se sblížili. O času, co jsme trávili s observační místnosti nemluvě. 

Proto jsem byla skleslá při Thomasově pochmurném pohledu na Poslední město. Oba jsme si uvědomovali, co náš plán obsahuje. Pro nikoho z nás to nebude lehké, ale pro něj to bude nejtěžší. Samozřejmě jsem počítala s tím, že se Thomas bude snažit Teresu přesvědčit, aby šla s námi. I když nás zradila, měl pro ní slabost a to jen tak nezmizí. Snažit se mohl jakkoliv, ale nešlo to. Byl to samé, co Newt. Nenáviděl mě za to, co jsem provedla, ale nemohl mě nechat jít. Pořád ke mně něco cítil. Jenže Teresa uměla s lidmi manipulovat. Již od malička si našla způsob jak dostat to, co chce a nikdo a nic jí v tom nezabránil. Dokud to teda nebyl bílý pokoj s postelí, záchodem a umyvadlem, poté neměla šanci. Bála jsem se. Ne ze setkání s ní, ale jí a to, jak se bude snažit nás přesvědčit. 

,,Měli bychom jet," promluvil chraplavým tónem brunet. Odtáhli jsme se od sebe a nasedli do auta. po cestě jsme navštívili opuštěné domy a vzali pár věcí, aby to vypadalo, že jsme byli tam, kde jsme měli být. Jorge ani Vincent nic nepoznali. James s Newtem a Minhem toho měli víc, ale když jsem řekla, že jsme byli jen v malé vesničce, byli jsme v suchu. Staříci se otočili a s věcmi odešli. Každý z nás popadli něco. S Thomasem jsme se na ně koukli. 

,,Po večeři v lodi," zamumlala jsem. 

×××

Ve velké lodi, která byla kousek od tábora, jsme měli klid na promyšlení posledních detailů na plán. Byl rychlý a měl mnoho možností, jak špatně mohl dopadnout. Nikdo z nás na to ale nemyslel. 

Přišla jsem jako poslední. Měli jsme to na etapy. Minho a Sonya si vyzvedli večeři a rovnou zamířili sem. Thomas do sebe naplácal jídlo a hned zmizel, následovaný Jamesem, který si šel lehnout a naštvaným Pánvičkou. Ten se o zrušení plánu a následného obnovení dozvěděl až dnes. Já a Newt jsme se šli projít, poté se oddělili. Blonďák zamířil sem, já šla do sprchy a až teď se sem dostavila. 

Malé svíčky plály uprostřed našeho pofiderního kruhu, stačily ale, aby jsme na sebe viděli a nikdo zvenku si nevšiml, že tu někdo je. Thomas se ujal slova a pověděl zbytku, co jsme viděli. Dával si záležet, aby řekl všechny detaily. Občas jsem mu skončila do řeči a doplnila ho. Ostatní se chvilku mračili, potom byli zmatení. James se uchechtl, když Thomas mluvil o velkém logu. Pohrdal ZLOSINem tak jako my. 

,,Co budeme dělat teď?" optal se Minho. Střetla jsem se Thomasem. ,,Zítřek strávíme přípravami. Musíme sbalit užitečné věci, ale nesmí jich být moc. Jorge si nesmí všimnout, že někde něco chybí."

,,Něco můžeme vzít ještě při cestě. Spíš vezměte zbraně a něco takového," mykl rameny brunet. 

,,Mohl bych tu zůstat?" hesl Pávnička. Všichni jsme se na něj podívali. Černoch pokrčil rameny a koukal do země. ,,Klidně. Jak jsem řekl, je to dobrovolný," usmál se na něj Thomas. ,,Aspoň mám hlídání pro Cassie," prohodila jsem. Zasmáli jsme se a podívali na sebe. 

Vstala jsem, Thomas a ostatní mě následovali. 

,,Přivedeme je zpátky a zničíme ZLOSIN jednou provždy," zavrčela jsem a natáhla ruku. Newt, James, Thomas, Minho, Sonya a Pánvička jí dávali přes sebe. Znovu jsme se na sebe podívali a kývli.

Jdeme na to. Není cesta zpět.