The Maze Runner: To The Last City And Back ✔️

7.

Ryan otevřel dveře, prohlédl si nás a namířil na Thomase.

,,Ty se ani nehni a ty pojď se mnou," zavrčel. Poslušně jsem vstala a i přes Thomasův nesouhlas, který mi cpal telepaticky do hlavy, jsem vyšla z pokoje.

Popošli jsme pár kroků dál, kde mě Ryan strčil do jiného pokoje, ale stejně vybaveného. Zvedl se mi žaludek, když jsem si vzpomněla, co mi ten muž venku říkal. Couvla jsem a narazila do bruneta. Jeho úsměv se mi nelíbil. Byla v něm stejná nadrženost jako v jeho šéfovi. Rychlostí blesku jsem se od něj oddálila.

,,Jdi ode mě pryč," zavrčela jsem. Můj hlas byl pevný a odhodlaný, mé vnitřní já bylo vyděšené k smrti. Ryan se uchechtl a zavřel za sebou dveře, zámek se ozval místností. Pot mi tekl po čele a tvářích a nohy se třásly strachem. Každý krok, co Ryan udělal blíž ke mně, já ucouvla dozadu, dokud jsem nenarazila na roh postele. Brunet udělal poslední krok, cítila jsem jeho dech na mém obličeji, ale nepodívala se na něj.

,,Tak vystrašená... Stejně jako na náměstí." Jeho hlas se ozval blízko mého ucha. Ošila jsem se, pohled stále připevněný na mé boty. ,,Jaká to škoda, že tě tentokrát nebude mít kdo zachránit, co?" Jeho rty přejely po mém uchu a dech obalil můj krk, pevně jsem zavřela oči. Nemohla jsem nic. Nemohla jsem přivolat Thomase, protože by se nedostal ven. Newt ani James tu nebyli. Sonya a Minho zmizeli s nimi. Byla jsem sama, oddělena od všech, s úchylným klukem, co měl jen jeden cíl.

,,To se na mě ani nepodíváš?" zeptal se. Prsty mi zvedl bradu, nechala jsem oči zavřené. Na tváři jsem ucítila štiplavou bolest a já automaticky otevřela oči. Ryan se spokojeně usmíval. V hlavě jsem ho už tolikrát zabila, že možná překonal i Gallyho a Jansonovo místo.

,,Jsi nechutný kretén," vyhrkla jsem ze sebe, než jsem stačila přemýšlet. V další chvíli jsem ležela na posteli, nade mnou se tyčil Ryan s naštvaným pohledem v očích. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se málem podělala strachy. Byla jsem nahraná.

Můj křik se ozýval celým pokojem, doufala jsem, že to uslyší někdo zvenku a půjde mi pomoct. Slyšela jsem Thomase z vedlejšího pokoje a rány, jak se snažil otevřít dveře.

Křičela jsem z plných plic, Ryan se mi snažil zacpat pusu, ale díky Vincentovi a hodinách sebeobrany jsem se mohla aspoň trochu bránit. Brunet mi zamezil, abych mohla hýbat nohami a mé ruce držel nad mou hlavou. Jeho slizký úsměv mě dostával do šílenství a nutil mé hlasivky použít víc. Jednou rukou jezdil po mém hrudníku na břicho a zpátky.

,,Thomasi!" zakřičela jsem. Mé oči byly plné slz, neviděla na Ryanův hnusný obličej a ani jsem nechtěla. Neviděla jsem ani, co právě dělá, jenom to cítila. Vykřikla jsem Thomasovo jméno znovu.

,,Drž hubu!" zavrčel Ryan a dal mi facku. Na malou chvíli jsem ztichla a sledovala jeho zvrhlý pohled na mé tělo. Nabrala jsem nový vzduch a začala znovu křičet na Thomase. Ryan odněkud vzal kus látky a zacpal mi pusu. Nepřestala jsem, můj řev se tlumeně ozýval pokojem. Docházely mi síly. Z pláče a křiku se mi chtělo spát.

Za brunetem se ozvaly mužské hlasy. Ryan se ohlédl. Jeho ruka drtila ty mé v dlani a druhá držela látku v mé puse. Modré oči se střetly s těmi mými. Než jeden z nás stačil něco udělat, ozvala se rána, která zničila dveře. Na to se místností ozval zvuk ze zbraně. Můj obličej byl mokrý. Stisk na rukou povolil a Ryanovo tělo se svalilo na mé. Starší muž v zelené masce odhodil tělo mladíka na zem jak pytel odpadků a vyndal látku z mých úst.

,,Pojď za mnou!" řekl hlubokým hlasem a pomohl mi na nohy. Bylo mi jedno, kdo to je a do jakého dalšího problémů se můžu dostat.

Vyběhla jsem z pokoje a bežela za mužem dolů ze schodů a ven z domu. ,,Tudy!" zakřičel na mě. Přidala jsem a běžela vedle něj. Muž otevřel zadní dveře a já skončila dovnitř. Zavrčela jsem bolestí, jakmile jsem spadla na podlahu.

,,Mio?" uslyšela jsem vedle sebe. Dva muži si sedli dopředu, další dva se nacpali k nám. Kolem nás byla tma. Thomas mi pomohl se posadit. Dodávka se rozjela, ramenem jsem narazila do Thomasovi hrudi a zůstala sedět. Brunet mě objal kolem ramen a položil bradu na mnou hlavu.

Mé tělo dalo výpověď. Neřešila jsem krev, která mi tekla po obličeji, ani roztrhané triko. Byla jsem schoulená v Thomasově náručí a to mi bohatě stačilo. Zhluboka jsem se nadechla, vydechla a zavřela oči.