LIKE LIVING IN A CAGE

Kapitola 25.

Chci vám moc poděkovat za neskutečnou zpětnou vazbu! ☺️ Všechno vidím! A mám
z toho obrovskou radost. Moc si toho
vážím...❤️❤️❤️

Po třech dnech jsem se konečně cítila lépe.
Madie si o mě dělala starost tak moc, že
se mnou chtěla jít do nemocnice. Ale já ji
vždycky přesvědčila, že to není třeba a že
to přejde samo. Jsem ráda, že tak daleko
zacházet nemusíme, protože jsem doktory
nikdy moc ráda neměla a nemám.

Včera mi volal Arthur, že bude možná
muset zavřít knihkupectví, protože tam
pracuje sám a už to příliš nezvládá.
Nechci, aby ho zavřel. Mám to místo
ráda, protože se tam cítím dobře.
Byla by obrovská škoda, kdyby ho Arthur
zavřel.

A tak mě napadlo, že by tam možná mohla
pracovat Madie. Je to klidné místo a Arthur
je slušný člověk. Řekla jsem mu, že bych
věděla o někom, kdo by u něj možná mohl
pracovat, aniž bych o tom s Madie promluvila.
To možná nebylo dobré, ale zdálo se mi to
jako dobrý nápad.

Řekla jsem Arthurovi, že se nejdřív zeptám
a pokud bude souhlasit přijdeme zítra. A
zítra je dnes a já se Madie ještě nezeptala.

,,Dobré ráno." řekla jsem Madie poté, co
   jsem jí omotala ruce kolem pasu a
   políbila ji na krk.

,,Dobré." řekla Madie rozespale.

,,Cítíš se lépe?" zeptala se Madie po chvíli.

,,M-hmm." řekla jsem vesele a opět jsem ji
  políbila na krk.

,,To jsem ráda." řekla Madie a pousmála se.

,,Díky tobě." řekla jsem mile, znovu ji
  políbila a ona se uchechtla.

  Byla jsem moc ráda, že se už cítím lépe.
  Jsem vděčná za všechno, co pro mě Madie
  udělala a hlavně, že ji nezastavilo ani
  moje tvrdohlavé odmítání. Je úžasná a
  já to vím moc dobře.

  Mám v plánu jí to vynahradit. Nejen to,
  jak se o mě starala, ale i to jak jsem se
  chovala pár dní zpět a vůbec celkově.
  Mám totiž pocit, že pocity které k ní
  cítím neprojevuji tak, jak bych si
  opravdu přála a jak si myslím, že si
  Madie zaslouží.

  Vím, že bych měla něco vymyslet, protože
  pokud to neudělám, mohl by to v
  budoucnu udělat někdo jiný. A to by mě
  moc mrzelo, protože si nemyslím, že bych
  někdy potkala někoho, kdo bude tak
  výjmečný, jako právě Madie. Chci, aby
  to věděla.

,,Něco jsem udělala." začala jsem a odtáhla
  jsem se od Madie, která se na mě otočila
  a pousmála se.

,,Co?" zeptala se mě a já si skousla ret.

,,No..." začala jsem.

,,Vím, že jsi dala v bance výpověď. A včera
   mi volal jeden můj dobrý známý."
   pokračovala jsem a Madie kývla a
   poslouchala dál.

,,Vlastní knihkupectví kousek od Central
   Parku a říkal, že by se mu možná hodila
   nějaká pomocná síla navíc." dodala jsem
   opatrně.

,,Tak mě napadlo...totiž řekla jsem mu, že
   se tě zeptám..." snažila jsem se vymyslet
   jak to říct, aby to neznělo divně.

,,Jestli bys třeba nechtěla...jít pracovat k
   němu. Vše potřebné by ti vysvětlil a
   je tam klid." řekla jsem jí.

,,Nechci tě do ničeho nutit, proto jsem mu
   řekla, že se tě zeptám. Klidně řekni ne,
   pokud nechceš. Byl to jen...takový nápad."
   mluvila jsem dál.