LIKE LIVING IN A CAGE

Kapitola 15.

Moc vám děkuji za 900 přečtení! Mám z
toho strašnou radost. Doufám, že vás
příběh stále baví a že jste se na novou
kapitolu těšily. Děkuji vám a tady je...❤️

,,Dáš si něco k pití?" zeptala jsem se jí,
když se posadila na gauč.

Samozřejmě, že by bylo lepší jít rovnou k
věci. Ale nechci, aby tu panovala napjatá
atmosféra.

,,Nic nechci Ello." řekla Madison skromně.

,,Dobře." řekla jsem a sedla jsem si na
gauč vedle ní.

Ona na mě chvíli koukala a mlčela. Jakoby
na něco čekala. Možná byla nervózní.
Z jejího výrazu jsem nedokázala nic
vyčíst. A tak jsem si řekla, že to ticho
prolomím. Z kapsy jsem vytáhla vizitku,
kterou mi dal ten chlap.

,,Tak co je?" pobídla jsem ji a ona si
povzdechla.

,,Nevím čím začít." řekla Madison sklesle.

,,Něco si myslím," řekla jsem jí a ona si
skousla ret.

,,Řeknu ti to a ty mi řekneš, jestli je to
pravda." pokračovala jsem.

,,A nezkoušej mi lhát Madison." řekla
jsem důrazně a naklonila jsem se
blíž k ní.

,,Protože jestli máš vymyšlenou nějakou
další historku a chceš mi lhát, tak jako jsi
lhala tomu chlapovi v té kavárně.
Tak se rovnou zvedni a odejdi." řekla
jsem naštvaně.

Madison se vehnaly slzy do očí a tak si
je otřela a kývla.

,,Fajn." řekla jsem vážně a narovnala
  jsem se.

  Nechtěla jsem, aby brečela. Jen jsem si
  chtěla být jistá, že bude upřímná. Věřila
  bych jí, ale potom čeho jsem byla
  svědkem si u ní nejsem moc jistá a
  nenechám jí, aby mi lhala. Nesnáším
  lži. Stejně jako nesnáším násilí.

  Nečekala jsem tak dlouho, abych se
  dočkala lží. Chci pravdu. Chci upřímnost,
  protože jsem k ní také byla upřímná a
  tak od ní čekám to stejné.

,,James Carter Bell není tvůj šéf. Je to tvůj
  manžel." řekla jsem a hodila jsem před ní
  jeho vizitku.

,,Nechtěla jsi mi to říct, protože sis myslela,
   že na to nepřijdu. Myslela sis, že jsem
   hodná a naivní. Hrála jsi si se mnou."
   pokračovala jsem zklamaně a ona začala
   kroutit hlavou.

,,A teď se mě snažíš nějakým způsobem
  zbavit, protože víš, že ti to už nemůže
  déle procházet," chtěla jsem mluvit dál.

  Ale ucítila jsem její ruku na mé tváři a pak
  její rty na mých. Několikrát mě políbila
  a já se nebránila, protože jsem věděla,
  že je to možná naposledy. Dostala jsem
  ze sebe jen tichý vzdech, který se ztratil
  v jejích ústech a spolu s ním se 
  rozplynuly i veškeré mé myšlenky.

,,To není pravda Ello." řekla tiše, když
se ode mě na chvíli odtáhla. Jen jsem
na ní koukala a nevěděla jsem, co říct.
Respektive, co jsem chtěla říct předtím
než mě políbila.

Nechtěla jsem, aby přestala a tak
jsem si ji přitáhla k sobě. Moc jsem
nepřemýšlela nad tím, co vlastně dělám.
Jediné, co jsem věděla bylo, to že ji chci
mít u sebe. Ona se mi posadila na klín
a mojí tvář vzala do obou svých dlaní.