LIKE LIVING IN A CAGE

Kapitola 16.

Moc vám děkuji za skoro 1000 přečtení u
tohoto příběhu a také za úžasnou zpětnou
vazbu. Velmi mě těší, že vás příběh baví.

Teď jsem si se psaním sice dala chvíli
pauzu, ale mám ještě pár kapitol
předepsaných. Moc vám děkuju a užijte
si kapitolu. ❤️❤️❤️

Když jsem se probudila cítila jsem se celkem
dobře. Poprvé po dlouhé době jsem se opět cítila klidně a tak nějak vyrovnaně. Otevřela
jsem oči a zjistila jsem, že ležím v obýváku
na gauči.

Nevím, jak jsem se tu ocitla. Mám pocit, že
tu byla Madison, ale nejsem si jistá. Mohlo
se mi to zdát. Ale jsem na tom opravdu tak
špatně, že už ani nevím, co je skutečnost
a co jen má představa?

Vím, že tu byla. Vím, že jsem ji poslouchala,
jen nějak nevím, jak to skončilo. Chtěla jsem,
aby tu zůstala, ale jelikož tu není, tak je
asi pryč. Nebo tu opravdu nebyla a jen
se mi to zdálo. Jak to skončilo? Asi na
tom nezáleží. Asi to byl jen sen.

Podívala jsem se na hodiny a bylo skoro
poledne. Z kuchyně vycházel hluk,
který mě uvedl v omyl. Co to bylo?

,,Dobré ráno." řekla Madison pohotově, když
vyšla z kuchyně a usmála se.

Já se nadechla a ucítila jsem vůni slaniny,
která se linula z kuchyně. Na moment jsem
si přišla jak...omráčená. Byla jsem
překvapená, že tu je. Velmi mile
překvapená. A trochu zmatená. Bylo to
jako sen, který se splnil. To není možný.

,,Jsi vzhůru?" zeptala se mě mile.

Asi jen potřebuji trochu času, abych si
zvykla. Jsem zvyklá být tu sama. Tak
to bývalo vždycky. A najednou tu nejsem
sama, probudím se a dokonce cítím vůni
teplé snídaně, která není ode mne.
Opravdu je to jako sen. Nádherný sen. Několikrát jsem zamrkala.

,,Asi ano." řekla jsem rozespale a pousmála
jsem se.

Když jsem se vzpamatovala uvědomila
jsem si, že pořád ležím na gauči a na stole
opravdu byla snídaně. Míchaná vajíčka
se slaninou, lívance s javorovým sirupem
a pomerančový džus. Bylo to neskutečné.

Nevěděla jsem, co říct a tak jsem se jen
podívala vedle sebe a Madison seděla na
gauči vedle mě a sledovala mě. Usmívala
se, ale vypadala trochu nejistě.

,,Udělala jsem nám snídani," začala opatrně.

,,Ty jsi ještě spala, tak jsem tě nechtěla
budit," pokračovala a odmlčela se.

Já jen nevěřícně zavrtěla hlavou. Přišlo
mi to od ní moc milé.

Nám? Vážně řekla nám? Myslím, že
ano. Sakra já se zblázním ona je vážně
tady!

Jen mě trochu mrzelo, že jsem to
neudělala já. Nejsem zvyklá na to, že
pro mě někdo udělá něco pěkného.

,,Nevěděla jsem, jestli máš raději sladkou
nebo slanou snídani, tak jsem udělala
obě." pokračovala nervózně a ukázala
na stůl. Já se pomalu zvedla, sedla jsem
  si a promnula jsem si obličej.

,,V kuchyni je trochu nepořádek, ale
uklidím to." dodala zbrkle a chystala
se zvednout, ale já jí omotala ruce
kolem pasu a přitáhla jsem si ji k
sobě.

,,Počkej," řekla jsem s úsměvem a jemně
jsem se opřela o její rameno.

,,Jen to půjdu uklidit a přijdu," opět se
chtěla zvednout, ale já ji stále držela a
neměla jsem v úmyslu ji pustit.