LIKE LIVING IN A CAGE

Kapitola 28.

Skoro nikdo nic neudělal. Kdyby tam Scott
nepřišel, nikdo by to nezastavil. A já? Já
neudělala taky skoro nic. Rozhodně ne
dost.

Učím mladé dívky, jak se mají bránit,
když se jim stane něco takového nebo
horšího. Proč to učím, když jsem to
nedokázala využít? K čemu to pak je?

Myslet si, že dělám práci, která má smysl.
Co když je to k ničemu? Co když v tom
žádný smysl není? Když nedokážu
ochránit sama sebe v takové situaci, tak
přeci nemůžu namlouvat někomu jinému,
že to dokáže. To by pak byla vlastně lež.

,,Nechoď ještě prosím." prosila jsem Madie
  a objala jsem ji, když jsme zastavily před
knihkupectvím.

,,Nechci přijít pozdě." řekla Madie a
  pohladila mě po zádech.

,,Arthur se na tebe zlobit nebude." začala
jsem přesvědčivě a Madie mě od sebe
odtáhla.

,,Je to můj první den." řekla a pousmála se.

,,To je..." řekla jsem chápavě a chytila jsem
ji za ruce.

,,Ale jsme tu brzy. Arthur otevírá až za půl
hodiny." pokračovala jsem.

,,Zlato..." řekla Madie s úsměvem.

,,Slibuju, že nepřijdeš pozdě." řekla jsem a
objala jsem ji.

,,Jen se mnou zůstaň ještě deset minut."
prosila jsem ji.

,,Dobrá." souhlasila Madie a též mě objala.

,,Děkuju." řekla jsem vděčně a Madie mě
dlouze políbila.

,,Budeš mi chybět." řekla jsem a odtáhla
jsem se od ní.

,,Nápodobně." řeka a opět mě objala.

Musím říct, že poslední dobou se náš
vztah s Madie trochu změnil. Mám pocit,
že ji miluju víc a víc a nedokážu být bez
ní. Je mi jasné, že já mám svůj život a ona
ten svůj. To je jasné. Ale jsme spolu. A
přesto se cítím prázdně, když je pryč a
nevím, co s tím.

,,Dneska máš lekci s Vanessou. To je přeci
dobře ne?" snažila se mi zvednout náladu.

,,To mám..." řekla jsem sklesle.

,,A těším se na to..." dodala jsem.

,,Ale být s Vanessou...není takové, jako být
s tebou." pokračovala jsem sklesle.

,,To já vím." řekla a políbila mě na čelo.

,,Ale až mi skončí směna, tak se zase
uvidíme." řekla povzbudivě.

,,Jo." řekla jsem a pousmála jsem se. Příliš
mě to nepovzbudilo, ale oceňuji, že se snaží.

,,Taky mi budeš chybět zlatíčko, ale nějak
to zvládneme." řekla Madie a usmála se
na mě. Jak mě ten její úsměv bude chybět.

,,Ano...zvládneme." řekla jsem prostě a
nechala se uzavřít do jejího objetí.

,,Přesně tak." řekla Madie s úsměvem.

,,Tak jo." řekla Madie a odtáhla mě od sebe.

,,Uvidíme se v pět." řekla jsem a usmála jsem
   se na ní. Madie jen s úsměvem kývla a
   znovu mě objala.

,,Miluju tě." řekla a dlouze mě políbila.

,,Já tebe taky." řekla jsem s úsměvem a ona
   poté odešla pryč. Zavřela za sebou a já
   tam zůstala stát. Povzdechla jsem si a
   šla jsem domů.