LIKE LIVING IN A CAGE

Kapitola 34.

Chci vám moc poděkovat za skoro 2k
přečtení u tohoto příběhu!
Jste neskuteční! Vážím si toho...díky
všem. ✨✨✨

Vanessa zůstala stále s Brin a ostatními.
Jackson na ni měl pořád nějaké narážky,
ale bylo jí to jedno. Navíc Brin se za ni
vždy postavila a tak se pohádali mezi sebou.

Mrzelo ji, že se hádají. Většinou odešli
ven a ona zůstala sama s Emmettem a
Daxem. Ti byli vklidu a nijak se k tomu
nevyjadřovali většinou. Ale Vanessa
měla pocit, že svou přítomností rozvrací
zaběhlé vztahy v jejich skupině.

,,Ach jo, proč jen se máma s tátou pořád
  hádají?" zavtipkoval Dax a Emmett se
  zasmál. Vanessa se nadtím pousmála,
  ale hned zase zvážněla.

  Po půl hodině se Jackson s Brin vrátili
  do stanu a jen mlčeli. Pozorovali jeden
  druhého se vztekem a stejně jako oni
  mlčeli i všichni ostatní, protože nikdo
  nechtěl pokud možno nic vědět. A ani
  neměl, což byl přesně ten důvod, proč
  chodili své spory řešit ven.

  Když Vanessa zpozorovala, že Jackson
  teď pro změnu kouká na ní zarazila se.
  Nevěděla proč. A nechtěla vyvolat další
  hádku tím, že se ho na něco zeptá,
  protože věděla, že ji stejně nic dobrého
  neřekne.

  Bez jediného slova vzala svůj batoh s
  jejími věcmi, rozhodla se, že odejde
  a tím se snad jejich vztah napraví.
  Ví, že jsou to sourozenci a tak si myslí,
  že by spolu měli vycházet. Jejich smíření
  je důležitější než to, jestli s nimi Vanessa
  zůstane. Protože rodina je to nejcennější,
co muže být a ne každý má to štěstí, že
nějakou má.

,,Vanesso?" ozvala se Brin zmateně, ale
  ta na její slova nijak nereagovala a odešla
  ven.

,,Hej..." ozval se Dax ze stejného důvodu.

,,Nechte ji jít." vložil se do toho Jackson,
  když odešla. 

,,Už jí konečně došlo, že jí tu nechceme."
   řekl Jackson zahořkle a tím Brin vytočil.

,,Ty! Ty jí tu nechceš! Za všechno můžeš ty!"
  křičela na něj Brin i před ostatními.

,,Má pravdu kámo." řekl Dax s klidem a
  Emmett jen souhlasně kývl hlavou.

  Brin vylezla ven a viděla, že Vanessa jde
  rychle a tak už je daleko, ale přesto se
  za ní rozeběhla.

,,Počkej, zastav se." dostala ze sebe a
  snažila se popadnout dech.

,,Kam jdeš?" řekla zadýchaně.

,,Pryč. Zůstanu sama...bude to tak lepší."
   řekla Vanessa prostě, vysmekla se z jejího
   držení a šla dál, ale Brin šla stále za ní.

,,Proč? Kam chceš jít?" ptala se jí Brin.

   Vanessa mlčela a šla dál. Nevěděla, kam
   půjde. Neměla žádný plán. A byla
   rozhodnuta, že prostě půjde a případně
   se někde usadí pokud to bude nezbytné.
   A ačkoliv se to zdálo být jakkoliv šílené,
   přišlo jí to lepší než být někde, kde
   ji nechtějí.

,,Vanesso?" řekla Brin její jméno, Vanessa
   stále mlčela. Mrzelo ji, že odchází, ale
   věřila, že dělá dobře.

   Šla k mostu. Na to místo, kam chtěla jít
   původně. Předtím než Brin s ostatními
   změnili její plány. Myslela si, že Brin
   s ní nepůjde celou cestu a po nějaké
   době to vzdá. Ale byla vytrvalá a i přes
   Vanessino mlčení šla stále za ní a tak
   spolu došly až k mostu.